Ležíme nazí
nic nám neschází
ležíme pod peřinou
a z otevřeného okna k nám
v opakovaných záblescích ve vlnách
blyštivé tóny plynou
a prostor zpěvně rozzařují
To tam ptáček malý
za stromem schovaný
snaživě své srdce vyslovuje
za stromem zeleným
jenž společně s tím ostatním
oblohu plynoucí řeku pozoruje
Zaslechla jsi něco uvnitř
posadíš se
příboj o břeh hebký
rozrazí se
a jeho vlny vytrysknou
to když zahalíš si ňadra
chvatně bílou peřinou
A v modrých očích
hledíš do sebe
tichostí
se do nich noříš
jako
do nebe
aby jsi mi pověděla
co krásného jsi uslyšela…
A povídáš
že zpěv připomíná
dva malý kamínky křemínky hladký hlaďoučký
s nimiž když křesáš
vzniká v jiskrách jeho hlásek vzletný slaďoučký
Ptáček usilovně křesá v jiskrách o zachmuřenou oblohu
až po minutách slunce chytne vzplane
a rozlije své zářivé miluju
pod oblohou pod peřinou bílou
mě rozzařují tvoje dlaně
a já za ně děkuju
Ležíme nazí
pod peřinou pod hladinou nazí
čas nás táhne sebou
dva kamínky v proudu
jenž se jemně dotýkají
oči jiskry skrz hladinu pohledu
něžně paprskují
ano, to co ptáček zpívá křesá
lidské oči vyslovují
|