Jednoho bezvýznamného slunného dne,
v pondělí dopoledne začátkem týdne.
Spatřil jsem Neznámou před stěnou se zrcadlem,
před stěnou bez omítky, v polorozbořeném domě...
A jak tam tak stála,plně zaujata svým tělem,
stejně tak já jsem musel vypadat:
Jakože chytám každou Její křivku
pohledem svým snad stotisíckrát.
Měla štíhlé tělo lačnící po doteku,
vlasy si šeptaly o pohlazení.
Zčervenalé tváře sněly o polibku,
gestem si žádala penetraci.
Mihla se okamžikem,jak myšlenka chorobná,
mé vědomí procitá s opilými smysly.
A pak pocit rezignace budoucího setkání-
S tím se vracím zpět na ulici v Kobylisích...
(Špinavé blondýnce;14.2.2008)
|