Za Generací nula

„Komiks své místo v českém a slovenském prostoru stále ještě hledá. Doposud bojuje s nálepkou triviálnosti, s automatickým zařazováním mezi literární žánry. Jeho zahnízďování v našem prostředí sice trvá dobrou stovku roků, nicméně po posledním velkém útlumu v polovině 90. let stojí domácí komiks znovu v jistém smyslu na počátku, opět začíná od nuly,“

pravil v katalogu kurátor výstavy GENERACE NULA Tomáš Prokůpek. Po Brně a Hranicích doputovala expozice do Prahy, kde jí v březnu 2008 nabídla své výstavní prostory Vysoká škola umělecko-průmyslová. A komiks do ní vklouzl, jako by ani nikam jinam nepatřil. Umprumka mu šla přirozeně k pleti. Proč? Protože komiks užívá výtvarného umění, zbavuje jej nebezpečí salónní statičnosti, protože jej drze zapřahuje do příběhu, protože jej chce promyšleně šířit mezi masy, protože má drive stejné krevní skupiny jako reklama, design, plakát. Tolik k užitému. A k umění? V Generaci nula žádné kreslířské ani malířské nuly nejsou.

Výstava měla opravdu příjemný user-friendly ráz, což ocenili znavení mimopražští poutníci, když si tak odpočívali na pohovce, ležérně šoupnuté do galerie. Moudrá hlava k ní připoutala k prolistování a k neodnešení různé komiksové časopisy. I z pohovky, bez bližšího pohledu na jednotlivé vystavené exponáty, se měl divák čemu divit a na co se dívat. Na zdech byly zavěšeny euroklipy s ukázkami komiksů, někdy šlo dokonce i o originální kresby, někdy jen o kopie. V druhé řadě nad euroklipy zářily barvami zvětšené billboardové tisky, které měly za úkol velkoryse prezentovat malířský či kresebný styl jednotlivých autorů. Expozici dodávaly nepřehlédnutelný komiksový esprit. Na několika praktikáblech se vyjímaly zajímavé objekty, např. pár relikvií Volemana, konkrétně jeho kecky, vybledlá kšiltovka, palička na maso a také řada skic od toho, kdo jej zplodil, tedy od Jiřího Gruse. Dále se zde k prohlédnutí a ohmatání nabízela např. nasvícená maska Pána času, jehož si údajně Honza Bažant vymyslel proto, aby stíhal, co se stihnout nedá.

Pokud se divák nakonec přeci jen zberchal, vstal z pohovky a přistoupil blíže k euroklipům, nezbylo mu, než konstatovat, že přehlídka českých a slovenských autorů je mimořádně výživná, na nejrůznější příměsy bohatá. Našli jsme tu klasický stripový vtip od Petra Pavlána, zmiňovaného vědecko-fantastického Pána času – made by Bažant J., antikou křtěný příběh Huskiosa a sfinga od Jiřího Husáka (s nezapomenutelně stylovým letteringem), promalovanou Starost Petra Včelky, pochmurně poetickou a bezhlesou Ústřici času, kterou si tužkou vymazlil Jan Šiler, brutálně básnivou Lelu Geisler, jemně šrafujícího a tak trochu levitujího Branka Jelinka, lavírované perokresby Matěje Němečka a mnoho dalších.

Jestliže divák pozorně sledoval nabídku VŠUP na internetu, neušlo mu, že osmnáctého března proběhne v galerii školy komentovaná prohlídka. A proběhla. Divák obohacený o rozměr posluchačský byl přítomen nesmírně rád, jelikož komentáře se ujal Tomáš Prokůpek, nejen kurátor výstavy, ale hlavně odborník na česko-slovenskou komiksovou scénu, absolvent studia architektury na brněnské FA VUT, komiksový scénárista i kreslíř, šéfredaktor známého Aargh!, v současné době i člen redakce Crwe. A navíc keporkak. Divák může jen doufat, že se jednou tento chodící archiv nejsoučasnějšího komiksového dění odhodlá sepsat výpravnou publikaci o tom, o čem tolik ví.

Na svou neformální přednášku si pozval dva hosty: Jiřího Grušu a Branka Jelinka, aby vyvážil Česko Slovenskem. Oba tvůrci se usadili na pohovku, čímž ten kus nábytku změnili na červený come-x-ový trůn, kde si právem lebedili. Divák by si nejraději nafackoval za svou pitomost, zabránila mu totiž, aby si s sebou přinesl diktafon a veškeré mluvené slovo zaznamenal. Z chabé paměti loví trochu stydlivého Branka i nenamyšleného JG, jehož Nitro jen tak mimochodem těžkne glycerinem již v několika zemích a mutuje do různých jazyků. Grus se přiznal, že Volemanovi půjčil svou skutečnou holku, že si pro sebe natáčí ulítlá videa, která by jednou rád zavěsil na net a která občas používá jako předlohu pro svou kresbu. Branko toho priveľa nenahovoril, ale bylo milé, že na gauči nezprostředkovaně, opravdově seděl. Z obou tvůrců však vyzařovalo to samé, co z vystavených děl - a strong comics core.

Za Generací nula se do VŠUP vyplatilo přijít. Za Generací nula už ledacos zůstalo... Zvědavost pak vzbuzuje otázka, jak budou členové této skupiny pokračovat dál a co a kdo se na českém komiksovém trhu objeví po nich - jako brand new.

Míla Koubová