Osud pískajíc si byl právě určen,
život-kat se smíchem opouští sál,
já sterými dohady doposud mučen,
nyní s trnovou korunou jistoty král.
Obžalován depresivním iluzionistou,
co slíbil davům exemplární trest,
obhajován optimistickým recidivistou,
jehož krédem je každému jeho jest.
Porotci prezentující mlčící většinu,
přikyvováním víří mrtvý vzduch,
obecenstvo spící bezpečně ve stínu,
biřici poutající souhlasný vzruch.
Soudce věřící v zákon svého slova,
s hlavou plnou zfetované doby,
odsouzený ztracený v emocích znova,
beznaděj mixnutá s cákanci zloby.
Ortel skrytý ve skříňce Pandory,
nekonečno stále se rodících dnů,
rozsudek platí protestům navzdory
a zní – osamělost, tichý vrah snů.
|