Sedím v přítmí, zcela tiše,
svět kolem není vůbec slyšet,
zní tu jen šepot, zvláštní hlasy,
kde jsou a co chtějí říci asi?
Sedím a slyším ozvěny kroků,
jsou odrazem mých prožitých roků,
zněly jednou v písku, podruhé v ledu,
šly ale za sebou v tom správném sledu?
Sedím a na papír píši slova,
najít pevný bod, zkouším to znova,
ten skrytý odkaz uplynulých staletí,
co dávají naději nebo jsou prokletím?
Sedím a v duchu dívám se vpřed,
co dá mi i vezme řada příštích let,
přehrávám v mysli vzpomínky na budoucnost,
co je správný život a co z nouze ctnost?
Sedím a nahlížím do svého nitra,
bloudím jím a hledám dobrá jitra,
obrazy poznaného, střípky duhy,
jsem vítěz nebo vždy ten druhý?
Sedím a přehlížím tu řádku slov,
záblesky zážitků vyhaslých nov,
život, výhry, prohry, city,
kdo jsem a co je smysl našeho žití?
Sedím a snažím se najít odpověď,
otázky ale naráží na neprostupnou zeď,
ty otazníky se vrací jak noční snění,
s poznáním, že vlastně žádná odpověď není.
|