|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
K nebím, inkoustem poskvrněným, poleptaným
blátem červánků, zastřešeným deštníkem proti jaderným
kometám, k nebím zahryznutých
do mých slabin
nemocného zvířete, slepených slinami
jitřenek, dalších dalších dalších
rán, rozkvetlých květů
nafty bublající
v projíždějících kolonách nákladních
mul, k nebím zjizvených smrákáním, zraněných
příslibem nového
začátku
od nuly
do osmy a zase zpátky, k nebím rozervaných blesky, poutníky
se siluetami mraků - svěšených hadrů servané cudnosti, jdi
k nebím zasněženým zrakem slepců, uťatým vesmíru, jdi k výšinám pustin, kde nedýchá vánek ani
vzdech plic,
jen dušnost souhvězdí - tu kostru drží pohromadě
jen paže boha, roztržitého tvorbou světů nad námi pod námi
jen v nás,
jdi k pramenům řek, na vrcholky snivých hor,
kde strach ze zřícení ze skalistého střepu
se rozpouští v lázni vzpomínek -
jen v tvé mysli se dá žít, tak se
jen nadechni nových větrů vanoucích vnitřkem tvé duše,
jen se podívej pod sebe, na řeky, údolí, ledovce, ztravnatělé zahrady zkoušky - podstup ji, zatrať tělo, abys
žil jen z rozmaru architekta absolutna, aby ses
stal vyvoleným Dítětem, jednou
z mnoha, ale přesto tou nejzářivější tečkou
na nebi, jednomu z mnoha nebí,
ke kterému kráčíš čistý a samojediný -
dobrý.
|
|
|