Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Na větvi seděl pták...
Autor: Petr Sax (Občasný) - publikováno 8.3.2008 (04:08:03)

undefined

 

Na větvi seděl pták…

 

Petr Sax

 

- - -

 

 

Na větvi seděl pták

 

Seděl tam jen tak…

 

Pozoroval den

a když byl spokojen

zacvrlikal radostí

píseň věčné mladosti

 

 

V poli zajíc

dvě uši dlouhé

to cvrlikání poslouchá

 

Ptačí píseň o radosti

proniká do jeho kostí

k pohybu ho ponouká

 

 

Zajíc je tvor dosti plachý

to snad každý dobře ví

 

Stačí někde malý pohyb

hned peláší do křoví

 

 

Když však tenhle ušák slyšel

jaro zpívat ptačím hlasem

 

Panáčkoval, skákal,

běhal - jako pejsek za ocasem

 

 

Zapomněl na všechnu plachost

v jeho srdci sílil jas

 

Cítil v žilách tepat život

jak přichází zas a zas

 

 

Jak tak skákal

na tom poli

zahlídl ho zdejší pytlák

 

Nosil s sebou vždy pistoli

hned ji tasil a střelil - třikrát

 

 

Dvě kulky jenom hvízdly vzduchem

a ztratily se v trávě

 

Třetí ušáka trefila

když vyskočil zas právě...

 

 

Zavrávoral a spad na zem

do jeho těla vstoupil chlad

 

Svět mu v očích začal černat

zvuky přestal poznávat

 

 

Uslyšel jen ptačí hlásek

jak k jeho srdci promlouval

 

Že ho zpěvem přived k smrti

v lítosti se omlouval

 

 

Ušák z posledních svých sil

ve tvářičce malý úsměv vyloudil

 

a tichounce zašeptal…

 

  

„Ptáčku, ptáčku

tvore milý

výčitky si nedělej

 

Zemřu teď rád

pro tu chvíli

kdy zaslechl jsem melodii

vycházet z tvých útrob ven

 

 

Zachvěla se ve mne svěžest

která nezná žádný skon

 

Lahodný toť nektar bohů

vychutnal jsem každý tón

 

 

Okusil jsem nevinnosti

jenž nezakalí žádný hřích

 

Mé obavy se rozpustily

jako v žáru slunce sníh

 

 

Znám teď věčnost

nebojím se

když tu teď tak umírám

 

Opouštím sic obraz světa

však za ním dveře otvírám

 

 

A do prostoru jasné záře

prostupujíc všechen čas

 

Bez otázek ponořím se

následujíc vnitřní hlas

 

  

Tak mi ptáčku zacvrlikej

ať si můžu vydechnout

 

Tělo už mne velmi tíží

nemohu s ním vůbec hnout

 

 

Pytlákovi na večeři

klidně ho tu zanechám

 

Vím, že nejsem pouhá forma

tak se toho nelekám

 

 

Děkuji ti, jak jen mohu

za poklad co jsi mi dal

 

když si tady na té větvi

dnes vesele cvrlikal“

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Mbonita (Občasný) - 8.3.2008 > :-) docela jsem se u toho pobavila a i jistá filosofie v textu je..
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 17.3.2008 > Místy trochu rozvláčné, ale rozhodně to nese atributy bajky. ;-)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter