Tiše pronesená řeč o nerozhodnosti v kritických situacích, netěsný kohoutek,....kap.,.,.,.,.kap strach z pohybu, - - - - - žádná křeč, nesnesitelný pohledy ostatních, závan větru, dech vánku, (odkud? okno je zavřené) h r a n a t o s s i t t u a c e
Žádné oblé tvary, žádné pohlazení. Myšlenky zaklesnuté, nevratně, nešťastně, ... , odevzdaně.
Slitování neproblesklo ani zdola, ani shora. Jen krouživé kruhy, kružnicovité obruče....chá, ty snad 'sou oblýýý. Jo, stejně tak slunce neškodný, nebo lidi svobodný.
Čas, se konečně pohnul, dění vybředlo z tunelu, zamžouralo, laplo po dechu; jednou, dvakrát. Prolité emoce odkvapkaly do kanálu, a pod nebem se pohli další herci...
|