Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Příběh o starém grafikovi a Anastázii Autor: Ondrej Kern (Občasný) - publikováno 11.2.2008 (00:40:02)
Říkej si tomu jak chceš
Nebo krajina Nebo tvář Nebo
mlč
Chodník kolem
domu je celý rozrytý vozíky pošťaček
Vzkazuji ti po hölderlinovsku Drahá
nepište mi už tak těžké dopisy
Ještě si někdo zvrtne nohu Budu
nucen okolnostmi
zvlášť poraní-li se nevinná gymnazistka
s malými pevnými prsíčky
raněné poskytnout první poslední Odnést
ji do domu v náručí a ošetřit bílým
kapesníčkem bílý kotník Až lehce
vzdychne a řekne Ach vy
malujete obrazy? Odpovím nikoli Anastázie (tak
se totiž bude jmenovat) jsou to lepty
A má Anastázie
se uráží a odchází a už nikdy víc
ji nespatřím
Ten večer nanesu tence bílý vosk
na destičku a ta mi celou černou noc
bude mezi kaktusem a ibiškem svítit a ty
si tomu říkej jak chceš
Nebo krajina Nebo tvář
Nebo mlč