Jsem prázdná vypitá flaška,
a nevím kdo mě vypil,
jako stín mě provází,
znovu další porážka,
i vy v tom máte svůj díl.
Myšlenky jako střepy se blyští,
slepnu v jejich odlesku,
nechcete se projít v dešti?
Proč chcete žít pořád ve spěchu
a na suchu.
V moči válejícímu se opilci,
(záblesk velkodušnosti mě osvítí)
vhodím drobnou rezavou minci,
ať má ten chudák na pití.
Jsem schopen i dobroty,
ačkoliv jistě vím,
v noci ukradl mi boty,
teď bez bot chodím.
Brouzdám se mlčky po Zemi,
nastavuji druhou tvář,
občas pohlédnu toužebně,
na jasnou slunce zář.
|