Po ledové noci plné jasných hvězd a padajících komet, nesoucích naději na splnění našich přání, přišlo studené ráno. Byli jsme hosty v této krajině podléhající řádu přírody a nebes, nezřídka podobné rozmarným hrám k okouzlení i vyděšení jejich návštěvníků ztrácejících se, svou velikostí i pomíjivosti záblesku lidského života, jako mravenci ve stínů ledovců a skalnatých hor. Slunce nastávajícího dne již dávno pohltilo temnotu a tajemství noci, ale jeho hřejivé paprsky se stále skrývaly za zasněženými štíty obzoru, který se zdál býti na dosah ruky. Zpod ledovce, jehož modř a bělost se ztrácela za vrstvou kamení a prachu, vytékala posvátná řeka Ganga, živel uctívaný bezpočtem hinduistických poutníků, přicházejících na místo jejího zrození. Chudší pěšky a bohatší, staří či nemocní na pronajatých konících vykonávajících tuto pouť do čtyř tisíc metrů již mnohokrát. Přešli jsme ledovec po cestičce ztrácející se mezi rozsypanými kamínky a kameny tak, jak mravenčí chodníček v dětském pískovišti, a vylezli o pět set metrů výše na travnatou plošinu se zpívajícími ptáky a bublajícím, chladivým potokem, měnícím se po chvíli ve vodopád, spadající, po vodou vyhlazených stěnách, stále níž aby splynuli s větším potokem či řekou a pak i s oceánem. Stál jsem na úpatí šesti či sedmi tisícové hory obklopen spoustou jí podobných, shlížel do údolí na povrch ledovce, pod něj tam, kde pramení řeka a po jejím toku dál k vesničkám, městům a lidem, k nížinám jež nikdy nepoznaly sníh a mráz až dál na západ k našim domovům. V tomto jediném okamžiku jsem prožíval pocit jednoty ze všemi lidmi i věcmi, s jejich radostmi i trápením, byl doma s rodinou a přáteli, a byl jsem i zde.
|