|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
-Ahoj, jsem doma! -Ahoj. -Jak jsi se měla? -Skvěle. Nejprve jsme byly s Julií nakupovat (mám pár nových věcí na sebe) a pak jsem šla na oběd...jo, pozdravuje tě Eva, dnes mi volala a ptala se na tebe. -Hm...Je pátek, osm hodin... -To vidím. -Mohli bychom si někam zajít, co ty na to? -Ne. -Proč ne? Každý pátek chodíme ven. -Změna. -Co se stalo? -Nikam s tebou nejdu, stačí ti to? -Nell? -Co je? -Děje se něco? -Ne. Prostě nemám náladu. -Můžu ti pomoct? -Ty to nechápeš. -Co nechápu? -Nic nechápeš. Zapomeň na to. -Fajn, tohle nebylo vhodné téma...ehm...asi si půjdu lehnout. -Tile? -Ano? -Běž do druhé ložnice. -Do druhé? Ty chceš... -Co je ti po tom? -Já myslel, doufal jsem, že nejsi jako ostatní, že dokážeš být...lepší. -Dobrou noc.
***
-Á, dobré ráno. -Nazdar. -Kam si můžu sednout? -Kam chceš. -Ok. To je čaj? -Jo, černý. -Bezva...dám si kafe. -Jaké. -Klasiku. -Něco k tomu? -Ne, díky. -Za chvilku to bude. -Jsem George. -Til. -Máš úžasnou ženu, Tile. -Ona má mě. -Vždyť ty víš, jak jsem to myslel. -Nejspíš jo. -Je ze začátku hodně romantická..to se dneska moc nevidí....Ale jak se rozjede, je k nezastavení. Chce to pořád. -Tady je to kafe. -Taky u toho hodně křičí. -Vážně? -Ano. S tebou nekřičí? -Opravdu nechceš něco k jídlu? -Ani ne. Musím jít. -Hodně práce? -Poslední dobou roste zájem o naše...služby. -Nepovídej. -Teď je v módě objednat si dva tři chlapy...Ani si nedovedeš představit, jak dlouho jsem se pořádně nevyspal. -Musíš to mít opravdu těžké. -Jo, to máme my všichni...Tak já půjdu. -Ahoj. -Čau.
***
-Co je k snídani? -Nic. -To snad nemyslíš vážně! -Myslím. Podívej. -Co to je? -Ty nevíš? Našel jsem to ráno v obýváku. -No a co? -A co? To je všechno? Žádný pokus o vysvětlení? -Nemusím ti nic vysvětlovat, jsem žena. -Nepovídej...že bych si toho za těch deset měsíců nevšimnul? Nechápu tě. -To po tobě nikdo nechce. -Proč sis objednala...George? -Už odešel? -Proč? -Měla jsem na to chuť. -Mohla jsi mi to říct... -Měla jsem chuť na to objednat si společnost. -Nikdy předtím jsi to neudělala. Nesnášela jsi to! -Změnila jsem názor. -Jenom tak nebo jsi dostala DOBROU radu od nějaké svojí INTELIGENTNÍ kamarádky? -Jenom tak. -Nevěřím. -No a co? -No a co? Jsi na mě poslední dobou hrozně milá. Odmítneš mé pozvání na večeři, objednáš si společníka a prohlížíš si katalog sňatkové agentury! -Jsem žena. Tohle všechno si můžu dovolit. -Kde je ta Nell, co mne před necelým rokem koupila? -Nikdy neexistovala. -Nikdy neexistovala..... -Ne, byla jenom tvoje představa. Já jsem Nell. -V tom případě jsem si posledních 10 měsíců jenom představoval. -Nejspíš. -Nejspíš.........fajn. -Tile, mrzí mne, že jsi našel ten katalog. -Mrzí? -Ano, víš, já si ho neprohlížela, já jsem si vybírala nového manžela. Chtěla jsem ti to oznámit den před jeho příjezdem. -Ty sis koupila nového manžela? -Jo. -A co já? -Dostala jsem 2% slevu při pořízení nového muže....teď patříš agentuře. -Agentuře? -Přesně tak. Hele, zatím si s ničím nemusíš dělat starosti, Tod přijede až za týden. -Nedělat si starosti............ -Jo. Takže...v pohodě? -Asi ano. -Tak mi přines snídani.
***
-Dobrý den, jsem Michala. -Ahoj, Michalo. -Ok, budeme si rovnou tykat. Jak se jmenuješ? -Til. -Těší mne. Pojď dál. -Díky. -To jsou všechny tvoje věci? -Vlastně ne...mám ještě 501 knih, ale ty zůstaly u mé bývalé že...majitelky. -Aha. -Vrátím se pro ně. -Myslím, že nevrátíš. -Proč? -Posaď se. -Já ty knihy potřebuji! -Dáš si čaj? -Jsou pro mne důležité. -Na něco jsem se ptala, Tile. -Jo, dám. -Ok, támhle je kuchyně. Dám si taky. Jaký bys rád? -Černý. -První skříňka od okna. Cukr nebo med? -Med. -Cukr je v té dóze u sporáku. -A med? -Nemám. -Tak proč- -Mléko? Citron? -Mléko. -Citrony jsou v lednici. -Já bych chtěl- -Mléko si do čaje nedáš. -Proč ne? Nemáš? -Mám. -Tak si ho můžu dát... -Ne, chci to, co ty: černý čaj s cukrem a citronem. -Ok.
***
-Umíš vařit dobrý čaj. -Díky. -Dáš si ještě citron? -Ne, mám ho tam dost. -Citronu není nikdy dost. -Ještě trošku a budu si myslet, že jsem přidal do citronové šťávy pár kapek čaje. -Nemusíš se hned naštvat. -Já nejsem naštvaný. -Tváříš se tak. -To ten citron. -Nechutná ti? -Ale jo, chutná. -Tak si ještě trošku dej. -Ehm...jak chceš. -Svatba bude za týden. -Za týden? -Není to moc pozdě? -Ne, ne..jenom...nevím, jestli jsem na to připravený. -Já tě chápu...Nell byla tvoje první majitelka? -Nell? Ty ji znáš? -Jo, chodily jsme do stejné školy. -Nikdy se o tobě nezmínila. -Je to hrozná mrcha. -Není. -Falešná. -Není. -Hnusná! -Ne. -Ty se jí nějak zastáváš. -Je to moje žena! -Byla. -Jo, byla..... -Ty ji miluješ? -Ano. -I když tě prodala? -Ano. -Já bych tě nikdy neprodala. -Díky. -Pojď, ukážu ti ložnici. -Ještě jsem nedopil. -Tak to dopij. -Bude to chvíli trvat...než si zvyknu. -Neboj, nebude. -Michalo? -Ano? -Dnes...chtěl bych spát sám. -Proč? -Musím se...aklimatizovat. -Dej si ještě citron. -Co máš pořád s tím citronem? -Miluji ho. -Vážně? -Ano. Není to jenom tak nějaký citron, tohle je speciální druh. -Zajímavé, mně připadá obyčejný. -To je právě ta jeho vyjímečnost. Má zvláštní vlastnost. -Je kyselý. -Ne, mění člověka k lepšímu. -Jak to myslíš? -Ještě citron?
***
-Tile? -Ahoj. -Ahoj. -Copak? -Víš, je to divné. -Co je divné? -Už jsi tady...hodně dlouho. -Čtyři dny-to je dlouho? -Ano..je nejvyšší čas! -Na co? -Poznat se. -Jmenuješ se Michala, zbožňuješ citrusové plody s čajem, nesnášíš med a mé řeči o Nell. Vypadáš jako obyčejná žena a chováš se ještě hůř... Zapomněl jsem na něco? -Já myslela POMILOVAT SE. -Zmínil jsem citron? -Napodobit páření. -O citronech jsem už mluvil? -Souložit. -A co takový citron? -Šoustat!!! -Na, tady máš citron... -Tile, chci, abys se mnou strávil dnešní noc. -Nemůžem to nechat jako překvapení? -Překvapení? -Jo, vždyť víš, magická svatební noc a podobné kecy. -Mohli bychom... -Fajn. -...ale neuděláme to. -Cože?! -Dnes spíš se mnou v ložnici. -No, to asi nepůjde...víš, já hrozně chrápu. -Neboj, nebudeme spát doopravdy. -Jsem unavený. -Uvařím ti kafe. -A bolí mne hlava, jo, hrozně... -Dám ti prášek, ano? -Nechci hned polykat prášky, vyspím se z toho a zítra budu fit, uvidíš. -Snažíš se marně, koupila jsem tě a ty musíš plnit má přání. -Tak jo, dám si kafe...ale ne kyselé. -A pak? -Co pak? -Co uděláš pak? -Poděkuju ti. -Fajn, poděkuješ mi v posteli. -Ale- -Žádné ale. Jenom my dva. Tvé ruce na mé hrudi... -Promiň, ale raději zůstanu u citronů.. -Budeme jedno tělo.. -Víš, já....strašně rád bych ti vyhověl, ale nejde to. -Proč ne? -Mám problémy. -Jaké? -Velké. -Ukaž. -Cože? -Ukaž mi ten svůj problém, já si s ním už poradím. -Ty jsi mne špatně pochopila...nejsem schopen......ničeho.. -Neboj, mám na to lék. -Ano? -Mé tělo! -Pořád si nerozumíme. -Tak to pojď nahoru změnit. -Já...já...mám rád, když při TOM hraje metal. -Hm...co to je? -Druh hudby. -Ten nemám. Ale něco mne napadlo: Budu místo toho hodně křičet. -Ok, myslím, že tohle vynecháme. -Tak dobře, jdeme. -Ne. -Co? -Ne. -Slyšela jsem dobře? -Ano. -To se mi líbí. Pojď. -Ne. -Ne jako ne nebo ne jako ano? -Ne jako ne. Dvě písmena, která, když se objeví ve správném pořadí, dokáží zastavit armádu touhy. -Mě nezastaví nic. -Ale zastaví. -Co? -Citron.
***
-Citron? -Jo, citron, co je na tom špatného? -Víš, nechci ti do toho kecat, ale je to...divné. -Jak divné? -Celý ten svět...třeba muži jsou podřízeni ženám..... -Nelíbí? -Ale jo, zní to hezky......donutila bych tě uklidit si konečně pracovnu.....a taky bys si na mě musel najít víc času. -Nevím, jestli bych se raději kvůli tomu úklidu nenechal koupit sňatkovou agenturou. -Ale jinak to působí hrozně zmateně a hlavně: zbytečně. -Asi jo. -Co asi jo? -Asi bych se nechal koupit. -Tys´ mě neposlouchal! -Poslouchal. Zmatené to není, jenom se to za zmatek schovává. A zbytečné? Uznávám, že v tom nenajdeš nic hodnotného. Je to jako nepochopitelný výkřik do tmy. -Proč výkřik? -Zeptej se toho, kdo to vymyslel. -Ty jsi autor. -Já vím. -Tome. -Nell? -Proč výkřik? -Já nevím... Jestli mě někdo uslyší, splní ta povídka svůj účel. Pokud můj výkřik jenom tiše obejme tma...budu vědět, že jsem to aspoň zkusil. -Aha...zajímavé. -Děkuji. -To je vše? -Prosím? -Už jsi tu věc dopsal? -Ještě ne, musím domyslet konec. -A jak to dopadne? -Til Michalu udusí citrony a uteče. Vrátí se k Nell a ta zavolá policii, která Tila zastřelí. -To zní hrozně. -To je dobře. -Můžu mít prosbu? -Ty? Vždycky! -Změň jí jméno, nechci, aby byla jako já Nell. -Proč? -No, Nell v té povídce je mrcha. Jsem snad mrcha i já? -Hm...... -Tomáši! -Ne, nejsi. -Takže ji přejmenuješ? -Ale jistě. -Díky.
|
|
|