|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 skold (Občasný) - 10.2.2008 > OK, přejdu trochu k vykládání, resp. vlastní představě básně, což moc rád nemám, ale u tohoto případu mi to nedalo a trochu si to vyložím. Líbí se mi jak poetika prvního textu, tak vůbec rozložení do strof. Já se omlouvám, že zase zmiňuju nějakého známějšího básníka [Hruška] a komparuju, ale pomáhá mi to k většímu porozumění. Za prvé jsem před pár měsíci četl Linhartovou a zamiloval jsem se do jejího vnímání větné stavby. Tady u Strachu by se docela hezky dalo analogicky přirovnat větnou stavbu k domu, resp. já jsem tenhle fakt tomuhle textu přiřadil, a sledovat průběh děje v básni. Zbořený dům je jasný, cihly jako slova, stěna jako základ větného celku, opravdu se nemění, a okno- trochu problematické, když si to takhle sám transformuju, ale; přes okno vidíme ven-> dalo by se to interpretovat jako obsah sdělení, vystřelené je pak už docela logické a jasné. Moc by se mi líbila jakási linhartovská povídka v tomhle stylu o domě. Linhartová sice myslím porovnávala slohy s morfologií, ale povídku myslím nenapsala. Uvažuju už nad tím delší dobu, ale počkám si až budu mít větší vědomosti o větných stavbách. A za druhé, jak už jsem výše zmínil, mi tenhle text připadl, zase, do jakési hruškovské linie vedení textu. Myslím, že suverénní vedení. Rytmicky jsem se nikde nezasekl a sdělení je také jasné, lyricky je tahle báseň skvělá. Ty další básně mě neoslovily, ale ta první ano. Omlouvám se za svůj výklad.
| | | | <reagovat |
|
|
|
