šedé (Občasný,Šéfredaktor)

Trojka se čtyřkou mi přijdou docela zajímavé. Ani ne tak tím, že bych v nich našel něco, s čím bych se mohl ztotožnit, jako spíš myšlenkou - úvahou, která vedla k jejich sepsání. Všechny texty tady totiž působí tím, jak jsou napsány, velmi přesvědčivě - jejich tvar na mě působí dokonavě - nepřipouští možnost polemiky, přestože by se s nimi samozřejmě polemizovat dalo - a sám autor s nimi vpodstatě v průběhu textů polemizuje, nicméně ne tak, že by je vyvracel, ale prostě tím, že rázem volí jiný pohled - tím pádem beru texty tak, jak jsou prezentovány, nemám potřebu se v nich babrat, protože - jsou pro mne určitým momentálním hnutím mysli - ničím, co by bylo dlouhodobě promýšleno - jsou tím, co je aktuální teď a za pět minut mohou být klidně otočeny na rub, aniž by se tak jejich výpovědní hodnota anulovala. I v rámci tohoto celku je poznat jistá alogičnost - autor, zdá se, se nesnaží předložit filosofickou tezi, která by se měla stát obecně platnou, naopak mám dojem, že se týká jen nepatrné součásti něčeho, co je v konečném důsledku obecně těžko obejmutelné. Například u jedničky by se dalo poukázat na názor, že skutečnost je vpodstatě opačná a zmínit třeba rozmáhající se způsob komunikace formou frází, kdy (například) dva angličané mohou celý večer strávit v družném hovoru a neříct si vlastně vůbec nic, nicméně mám za to, že kdyby byl onen opak postaven hned vedle, mohl by tam stát, aniž by tím texty vzájemně trpěly, naopak by se mohly vhodně doplňovat a vést čtenáře k zamyšlení - spíš by se totiž každý z nich vázal k jinému pohledu, přičemž jejich "pravost" by tím neutrpěla. Možná celý soubor beru jinak, než jak byl zamýšlen, ale mám z něj takový dojem - pro mě je prostě nahodilým tříděním myšlenek.