TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Trčet jako bolavý palec
Autor: ariel (Občasný) - publikováno 15.1.2008 (09:00:59)

Arid (Občasný) - 20.1.2008 > Bolavý palec se časem zahojí, zatímco onen pocit v básni - jeho zahojení nezávisí na čase - ale na něčem jiném: na změně postoje. Je to báseň, kterou neumím hodnotit, ale která mě přiměla strávit nad ní hodně času nad reflexí zvláštních pocitů. Tak velké napětí na tak malé ploše. Velká rozporuplnost a přitom obrovský klid. Současně však z ní cítím něco bolestného a nezdravého (to není hodnocení básně, ale vyjádření jejího účinku na mě). Pokud bych šel dál ve svých asociacích, napadá mě "schizothymie" - obrovská křehkost a senzitivita smíšená s nezúčastněně chladnou sterilitou. Obojí se v sobě láme (jakoby navěky, zamraženo v kostce ledu, ve vteřině věčnosti) a není možné najít cestu k transcendenci obou protikladů. (Tato nemožnost je jako vězení, ale současně dává pocit jistoty nebo identity). Oba (protiklady) se však o sebe opírají jako v podivné katedrále a jeden druhý podpírají, takže vzniká něco nekonečně křehkého a nekonečně silného, neboť se setkávají přesně na půl cesty jako na ostří nože. Slabostí jakoby byla ona neschopnost transcendence, avšak přiznání se k ní je silou pravdy této básně. A zdá se mi, že skrze reflexi této básně v očích ostatních touží autor spatřit pravdu o sobě samém a bude k ní také nadmíru citlivý. Ale netvrdím, že to celé, co jsem právě řekl, nebylo ničím víc, než letmým snem, impresí.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Arid

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game