Kamínky u cesty
Svýma velkýma očima na mě hledíš,
rozcuchané vlasy část obličeje skrývají,
špinavý a opuštěný u cesty sedíš,
lidé se na Tebe s pohrdáním dívají.
Chodíš bosý,ale na cestu svítí Ti slunce,
když procházíš cizími městy,
ospalý a unavený,rozedrané ruce,
jak sbíráš kamínky u cesty.
Pozoruješ ptáky,na oblohu za nimi letíš,
nezávidíš,jsi spokojený zdá se mi,
počítáš hvězdy,ve snu až k měsíci běžíš,
a ráno zase ležíš na zemi.
Špatný příklad jiným dětem dáváš,
když zatoulané psy do města vodíš,
když jedou v autě,ty jim od cesty máváš,
sbíráš hadry,co pak na sobě nosíš.
Tak utíkej ty malý blázínku,
tam kde bohatí nemají své plesy,
kde neuvidíš třpyt prstýnků,
tou cestičkou mezi lesy. |