Noc v pokoji
Duše schoulená
v myšlenkách,
strach kůži polechtá
než přejde práh.
Smutek skrytý v údolích vrásek
škrábe se ven,
pak odhalen vyšel z přítmí stěn, jak páv
z němých koutů stěn si vykročil jak páv.
RF:
Noc bláhová
pláštěm z mléčný dráhy údiv skrejvá.
Noc mámivá
déšť se valí z očí, bolest smejvá.
Noc žárlivá
tiše zašeptá
Pojď si hrát, jsem jen tvá
Touhu ukládám
pod polštář.
Na strop promítá
stín svůj snář.
Do přívalů ponurých tónů
tělo začne příst.
Oči bloudící snaží se v notách lásky číst.
Mlsné rty dychtící po polibcích chtěj svýst.
RF:
Noc bláhová…
Vzpomínky se loupaj ze zdí
pláč šel už spát.
Noc ta zrádná kouzelnice
je silnější než já.
|