|
|
|
Málo komerční Rusalka Autor: Roman (Občasný) - publikováno 30.10.1999 (12:40:44), v časopise 30.10.1999
|
| |
Málo komerční Rusalka (muzikál)
Kolik bylo polemik, kategorických soudů o tom, jestli si někdo smí či nesmí dovolit moderně vyložit či znetvořit “klenot české opery” Dvořákovu – Kvapilovu Rusalku! Může si snad komerční produkce přát lepší propagaci? Po dostavbě nového muzikálového Divadla Milénium a po několikrát odložené premiéře se v půli listopadu 1998 řady zarytých příznivců i odpůrců konečně dočkali. I hle, žádná výrazně kontroverzní gigašou! Jen “nově” převyprávěný příběh v šatu snad trochu efektnějším, zdaleka však nedosahujícím lesku dravějšího bratříčka Draculy.
Tvůrci Rusalky muzikálu jako by sami sebe uvěznili v síti tradice a zůstali někde na půl cesty mezi původní operou a skutečně velkým - a nutno zdůraznit komerčním - muzikálem. Vždyť co jiného by existenci tohoto experimentu vysvětlovalo. Hudbu Antonína Dvořáka převedl do současné muzikálové řeči Zdeněk John, nicméně oproti klasickým hitům originálu se mu nepodařilo vytvořit jediný.
U ve lkých pražských muzikálových projektů je už samozřejmostí účast inscenátorů top-jmen. Nejinak je tomu u Rusalky. Vznikala pod režijním vedením Jozefa Bednárika, avšak rukopis tohoto osobitého umělce je zde téměř neznatelný. Nejenže zde nejsou jeho obvyklé vnějškové efekty (setkal jsem se s tím u Bednárika vůbec poprvé), ale chybí i tolik charakteristické vnitřní prokomponování - výklad postav, jejich vztahů, situací. Mnohé režijní nápady jsou překvapivě nefunkční (přidaná postava Šaška, který částečně supluje roli Hajného; postava Vody) či sporné (při árii o měsíčku sleduje nad sebou Rusalka houpaje se na kruhu, jenž představuje měsíc, Prince-svůdce, přesto posléze neváhá pro lásku k Princi se obětovat). Závěr Rusalky muzikálu se odehrává v zimě (Rusalka je uvězněna v ledové kře, střídavě sněží). Zřejmě horkokrevní poddaní i sám Princ se však pohybují v úborech lehkých a vzdušných.
Ještě více zaráží autorský podíl choreografa Libora Vaculíka, který na velkém prostoru určeném tanci vytvořil jen poměrně banální sborové tanečky à la kruh či à la čtverec. Výrazněji však nedokázal charakterizovat ani specifickou taneční roli Vody. Vezmu-li tři Vaculíkovy práce z přelomu let 1998 a 1999 (baletní Fresky, choreografii pro operu Carmen v ND a pro muzikál Rusalku), nemohu nevidět velice ledabylý přístup. Umělec jeho formátu by neměl takto hospodařit se svým talentem!
Když komerční muzikál, tak velké efekty, působivou scénografii. Autor scény Jaromír Pizinger využívá atypický prostor Divadla Milénium zajímavě. Vlastní pódium o velikosti pouhých asi devíti čtverečních metrů je pohyblivé, Cizí kněžna přilétá nad hlavami diváků v korábu připomínajícím honosnější klec. Létání je zde však až příliš (proč se třeba vznáší Vodník?). Nechybí ani kouřové a pyrotechnické efekty – ž el působí příliš průhledně, jednoduše. Snad tím nejzajímavějším je jakási vodní opona, jíž procházejí vzduchové bublinky.
Komerční lesk Rusalky muzikálu zachraňují interpreti. Bára Basiková v titulní roli vládne mocným a tvárným hlasem i expresivním výrazem, Petr Muk odpovídá spíše Princovi introvertnímu než ostřílenému svůdci. Oba však zastiňuje majestátní univerzální basista Jiří Schoenbauer, jehož muzikálový Vodník má velmi blízko k tomu opernímu, kterého ztělesnil v liberecké opeře.
Navenek komerčnímu muzikálu Rusalka nic nechybí: pompézní propagace, nejrůznější předražené firemní suvenýry, náležitě vysoké vstupné, secvičené povinné přídavky. Avšak přece: chybí chytlavé písničky, monstrózní efekty. Výsledkem špatně udělané komerce je poloprázdné hlediště už na 94. repríze.
Rusalka muzikál . Hudba Antonína Dvořáka v úpravě Zdeňka Johna, libreto Jaroslava Kvapila v úpravě Michaela Prostějovského, režie Jozef Bednárik, choreografie Libor Vaculík, kostýmy Theodor Pištěk, scéna Jaromír Pizinger, dirigent Martin Kumžák. Premiéry 20. a 21. 11. 1998 v Divadel Milénium. Psáno z 94. reprízy dne 14. 4. 1999.
|
|
|