V dopoledním slunečním žáru přináší čtyři muži na dřevěných nosítkách člověka, je již mrtvý takže jen maso, kosti, krev a tělesné tekutiny přikryté tenkým pruhem zdobené látky.Obešli připravenou hranici a sestoupili k řece. Tělo namočili a položili na nařezané dřevěné klády poskládané do tvaru táborového ohně. Na schodech spadajících do nitra řeky spousty lidi mydlí a máchá prádlo, jiní zas provádějí důkladnou hygienu s vírou, že svatá voda dokáže smýt i špínu usazenou na duši a následky špatných činů spáchaných v tomto i minulých životech. Několik mužů, možná příslušníku rodiny zemřelého, s úctou posypali tělo spoustou sytě oranžových kvítku a hořlavým práškem a zapálily. Žár stoupá, plamen objímá tělo a ukusuje z pruhu látky položené na mrtvém. Jednu z koz přivábila vůně květů blíže k hranici a pochutnává si na těch co se rozsypali kolem. Ty méně odvážné jen závistivě pokukují a prohání potulné psi. Z látky už zbyl jen malí hořící kousek a z oblasti břicha vytryskl pramínek vřelé tekutiny, která se po chvíli zcela vylila a trošku oslabila sílu ohně. Bezvětří bylo přerušeno jemnými poryvy větru a hustý bílí kouř začal zahalovat nábřeží a děti radostně pouštějící draky v začínajícím povětří.
Ne všichni mohou být spáleni, dřevo je drahé a tak zejména svatí mužové, lidé kteří se zřekli svého majetku a započali dlouhou pouť duchovního rozvoje, a malé holčičky jsou házeny do řeky přivázané k těžkému kameni, aby klesli do hlubin posvátné řeky a rozložili se okusovány rybkami mezi plujícími delfíny co zde žijí.
|