Onen klam                                                          

Při těch básních svět se točí                                    

Kolik mám já nyní očí?                                   

V mořích zlaté drahokamy                            

Duše zmrzlé pod horami                                 

Nemůže jí nikdo s námi                                  

Komu srdce nerozjaří                                   

Tanec bystrých, třpytných tváří            

Jež s ohnivou září blesku                              

Oslavují bez chtíče lesku                                 

Tvořivý cit jenž se snoubí                                

S modrým jasem věčné hlouby            

Do níž padnou všechny krásy              

Jako dívka ztrácí řasy                                    

Bez nichž by však její tvář                              

Postrádala onen klam                         

Kterým nás rád někdo plní                           

A tak žijem jenom pro ní                                

Pro tu krásu bez jistoty                      

Co tak plyne do ztracena                                

A my jí známe beze jména...                             

1.1.2004