|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Stínostín
Šedý vítr tichem plál
strmé sloupy čněly k zemi
černých květů plná náruč
Tebe, lásko, nevezme mi.
lásko
Léta běží v mlžnou dál
mrazí popel horkých dlaní
zítra zase políbím Tě
na rty bledé, něžná paní.
lásko, lásko, lásko
Kvílící tma knotů svící
svádí stíny k milování,
ke hře nikdy nekončící
plné sladkých odevzdání.
Sevřen stínem strmých skal
příliš mlád, abych se stal
bouří, vichrem, uragánem.
Ach, co bych za něj jenom dal,
za ten sen, co se mi zdál –
číst si v srdci nepopsaném
…
Jen leťte perutě nezkrocené
leťte si v širou dál
opusťte oči zarmoucené
a sen, co se jim zdál.
Jen prchejte křídla zrádná
jen prchejte v šeravy stínostínu
nezbývá mi víra žádná
na kolenou pláčem svlážím hlínu.
Ach znovu a znovu se mi zdá
sen, ve kterém jsme jen my dva
já nalezený v Tobě, Ty ve mně ztracená
Oui, je voudrais t’aimer, mais sans toi?
|
|
|