Úvodem
Něco ze současnosti
Vesmír se nyní nachází ve 28.MGV roku 1908
(vzhledem k naší (pozemské;-)) době, je to o cca 4000 let později). Společnost
tvořená hlavně z lidí, Keemareenů a Egrenů je spravována institutem Nejvyšší rady na
´hlavní´planetě Milas v Galaxii Bílé Naděje. Známých
je momentálně 21 obývaných galaxií a tisíce civilizovaných planet. Mezi
planetami se vedou hlavně obchodní a průzkumné cesty, které jsou vždy
ohrožovány všudypřítomnými vesmírnými piráty. Naopak obrannými silami jsou rangeři, strážci zákonů a bezbranných obchodníků.
Momentálně panuje mezi všemi galaxiemi mír a nevznikají žádné velké konflikty
ani meziplanetárně.
Něco z Historie
1.MGV započal ve chvíli, kdy Egrenové podepsali první meziplanetární mírovou smlouvu s
obyvateli planety Milas. Od té chvíle začal průzkum
vesmíru. Objevy nových planet přinášeli nové možnosti v obchodu a rozvoji
technologií a hlavně taky v novém poznání a vědě. Až do 26.MGV byli Egrenové považováni za vůbec první vesmírné cestovatele.
Poté se objevili Keemareeni, kteří zdá se zkoumali
vesmír ještě dříve, než se Egrenové stali
civilizovanou rasou. Celý 27.MGV byl ve znamení války mezi Keemareeny
a Společenstvím planet pod Nejvyšší radou. 28.MGV začal podepsáním míru, po
téměř 4000 let války. Od té chvíle přetrvává mír.
Něco o rasách
Lidé - Ve
vesmíru nejrozšířenější typ inteligentních bytostí. Meziplanetárně se však liší
v mnoha ohledech. Jsou proto rozdělovány do mnoha skupin dle fyziologického,
psychologického a evolučního měřítka. Většina z nich se dožívá průměrného věku
145 let (vzhledem k mezigalakticky jednotnému roku, kdy 1rok = 200dní a 1den =
28h).
Egrenové
- Bytosti velmi podobné lidem. Mají ovšem složitější systém vnitřních orgánů a
k přežití nepotřebují vodu ani jídlo. Jejich jedinou životní potřebou je
kyslík. Jako národ pocházejí z planety Aglenona,
která ale zanikla při explozi jejího slunce. Právě před touto katastrofou se
celá civilizace přesunula do jiné sluneční soustavy, kde navázala kontakt s
obyvateli Milas. Je to rasa extrémně nadaná na
diplomacii aj. politické vědy. Jejich politický systém je zajímavý v tom, že
nikdy neměl určeného jedince jako vůdce. O každém zásadním rozhodnutí hlasovali
všichni, i děti. Egrenové se přirozeně dožívají
vysokého věku (150 - 220 let vzhledem k mezigalakticky jednotnému roku, kdy
1rok = 200dní a 1den = 28h) Egrenka Tautulumnia, patří mezi pět nejvýznamnějších osobností
uplynulých věků, díky svému vynálezu prvního raketoplánu, schopného
meziplanetárního cestování.
Keemareeni - Rasa nepříliš podobná lidem. Jsou menšího vzrůstu a mají
protáhlé tělo. Zelená kůže je velmi pevná a těžce se poškodí. Keemareenský systém orgánů se od lidského liší naprosto ve
všech ohledech. Keemareeni jsou vysoce inteligentní
bytosti a vesmír kolonizovali již v době, kdy Egrenové
ještě ani nevěděli co vesmír je (tyto doby jsou označovány jako pre-éry). V jejich části vesmíru se sice nachází mnoho
jiných druhů bytostí (včetně lidí), ale Keemareenové
si díky kolonizaci vysloužili výsadní postavení. Stále se spekuluje, kdo
tenkrát začal válku mezi nimi a lidmi. Stále existují skupiny lidí, kteří Keemareeny zavrhují.
Ashleeni
- Inteligentní bytosti podobné spíše zvířatům než myslícím tvorům. Je to
izolovaná rasa žijící v galaxii Sol na planetě Gnell.
S lidmi se příliš nestýkají a celkově se o život mimo jejich planetu
nezajímají. Existují samozřejmě i výjimky. Spíše než technologicky je to
kulturně zaměřená rasa s pestrou historií a hlavně jídelníčkem.
Něco o technologiích
Vesmírné lodě
- Jsou rozděleny do několik skupin. Nejvyspělejší z nich jsou lodě typu IGJ,
které jsou schopné cestovat mezi galaxiemi. Jsou většinou velké a prostorné,
jak moc záleží na účelu lodi. V tomto případě většinou obchodní, průzkumnické
nebo dopravní využití. Následují lodě schopné pouze meziplanetárního cestování,
které buď slouží jako dopravní prostředek nebo lodě vojenského zaměření (jako
IPSF letouny). Pak existují letouny schopné jen krátkých letů. Jsou to většinou
vojenské letouny typu SG nebo transportéry, využívané při průzkumných misích.
Poslední skupinou jsou průzkumné sondy, schopné samostatného cestování z jedné
planety na druhou, většinou pouze v meziplanetárních měřítcích nikoliv
mezigalaktických.
Zbraně - I ty
jsou děleny do skupin na střelné, raketové, pulsní,
laserové, iontové a falsovní. Střelné zbraně jsou
formou již zastaralých typů zbraní, poněvadž většina moderních obleků je vůči
střelným zbraním odolná. Tyto zbraně se ještě zřídka využívají na průzkumných
misích. Raketové zbraně už nejsou žádnou novinkou. Byly využívány už v prvních
érách i pre-érách. Od jednoduchých konstrukcí až po
ničivé atomové a fotonové rakety. Mnohé se ještě stále využívají hlavně mezi
piráty a staršími typy vojenských letounů. Pulsní
zbraně nejsou typem destruktivních zbraní. Jejich úkolem je napadnout systémy
nepřátelské lodě. Pulsní zbraní je možno vyřadit
jakýkoliv systém v lodi nebo i celou loď, záleží na úrovni softwarového
zpracování zbraně. S oblibou využívané piráty, kteří nechtějí loď zničit, ale
ukořistit ji vcelku. Laserové zbraně mají jeden z nejničivějších účinků. Sám
tento typ se dělí na další stovky druhů. Nejtypičtější je rangerský
typ laserové zbraně zvaný Gata, který proti
protivníkovi vysílá červený paprsek pulsující energie. Nejznámější typ
pirátského laseru je tzv. Střiv, který funguje na
podobné bázi jako Gata, ale má delší trvání a má více
výstupů, tudíž vysílá více paprsků. Iontové zbraně vysílají výboj silně
ionizovaných složek energie. Složky se s energií kombinují většinou jako energie-plyn-vodící
nerost. Ionizováním takové kombinace je dosáhnuto obrovské množství
nestabilního materiálu, který je pak možno využít jako střelu. Některé druhy
mají i vedlejší schopnosti jako radiové stínění, zamlžení oblasti dopadu nebo
je možné zkombinovat střelu s pulsní zbraní a
dosáhnout tak účinku obou z nich. Záleží na druhu vybraného materiálu ke
kombinaci. Falsovní zbraně z valné většiny nejsou
destruktivního typu. Nejvyužívanějším typem je Iluzor.
Ten je schopen vytvořit holografickou nebo statickou iluzi, která má za úkol
zmást nebo upoutat pozornost nepřítele. V oblibě jsou i zbraně vlnového typu,
které mohou na určitou dobu uspat nebo i oslepit či ohlušit nepřítele. Všechny
skupiny zbraní se pak dále rozdělují na ruční a komponenty. Ruční jsou
velikostí a váhou přizpůsobeny pro osoby. Komponenty jsou zbraně pro vesmírné
letouny a lodě. Jejich velikost pak záleží na typu zvolené lodi a
kompatibilnosti s jejím systémem.
Štíty -
Nejdůležitější komponent každé větší lodi. Fungují na bázi krystalového nebo
nulového rozpětí. Oba typy ale vytváří okolo lodi podobné ochranné pole, které
díky naprogramovaným funkcím a dostatku energie dokáže zastavit nepřátelskou
střelu. Programování je ale velice složitý proces. Jen několik málo typů štítů,
které navíc nejsou voně dostupné, by dokázaly ustát nápor jakéhokoliv druhu
zbraně. Obyčejné štíty dokážou odolat jen několika druhům zbraní. Jedním z
komponentů štítu je rušící program, který má za úkol znemožnit radarům nebo
scannerům jiných lodí, aby loď spatřily nebo byly schopni skenovat. Štíty se
buď využívají na lodích nebo i na jednotlivých domech a menších objektech nebo
také v obranných systémech (vesmírné stanice jako rangerská
centra, pirátské úkryty nebo věznice).
Lodní
komponenty - Kromě štítů a zbraní jsou to vedlejší funkce jako maskování,
scanner, sonar, detektor známek života, G-systém (reguluje přetížení), SiG-systém (vytváří umělou gravitaci) a SiA-systém
(vytváří kyslík recyklací oxidu uhličitého), hypermotory
(umožňují dosáhnout nadsvětelné rychlosti) + TDCs (kompenzuje časové zlomy, způsobené nadsvětelnou rychlostí) nebo komunikační rozhraní.
AI technologie
- Nepříliš rozšířená technologie. Jde o umělou inteligenci, schopnou samostatně
uvažovat. Využívá se hlavně jako speciální komponent do větších a složitějších
vesmírných lodí.
AG systém - Anti-gravitační technologie, na jejíž bázi funguje většina
lodí a letounů.
Demon
- transportační technologie, která dokáže rozložit jednotlivé molekuly objektu,
přenést ho na určité místo, a pak molekuly znovu sestavit. Využívaná k přenosu
na lodě v obježné dráze, nebo k rychlému přesouvání
se na planetě. Pracuje se na teleportu, který dokáže
přenášet i meziplanetárně.
Prolog
Seděla ve své starožitné houpací židli a
pozorovala hvězdy, jako ostatně každou noc. Seděla a přemýšlela, že ani
nezpozorovala hlouček dětí, které si posedaly okolo ní na koberec.
„Pověz nám nějaký příběh Susan,“oslovilo
ji malé děvčátko, sedící nejblíže.
Žena se
pousmála a obrátila své kaštanové oči k dětem. „A jaký byste dnes
chtěli?“zeptala se poraženě, jako by nemělo smysl říct, že dnes žádný příběh
nebude.
„Něco co jsme ještě neslyšeli,“zněla sborová
odpověď.
„Co takhle
nějaký skutečný příběh. Znáš takový Sue?“usmálo se
nedočkavě děvčátko a prosebně ji zatahalo za dlouhý plášť.
„Ale to víte, že znám,“zavzpomínala na
chvíli.
V místnosti
zašuměly nedočkavé dětské hlásky.
„Řeknu vám příběh, který se stal už dávno.
Tehdy bylo ještě všechno jinak. Galaxie, planety a tak vůbec. Na tu dobu to
však bylo...nevídané dobrodružství,“vyhledala správná slova.
„Ty jsi tam
byla taky?“zeptal se malý klučina sedící pod oknem.
„Ano, ano byla,“rozesmála se. „Sice ne pořád,
ale ano. Řeknu vám to hezky od začátku, tak jak to tehdy začalo.
Tenkrát, bylo to někdy v roce 1908, 28.
Mezigalaktického věku, jedna obchodní loď pouhou náhodou objevila novou
sluneční soustavu. Měla nějaké potíže s hypermotory,
a tak musela zastavit na okraji Modré galaxie. A tam, tam objevili něco, co
navždy změnilo budoucnost.“
„A co to
bylo?“zeptal se onen klučina pod oknem. „Nějaká technologie?“
„Kdepak,“usmála se na něj Sue.
„Bylo to něco mnohem většího a komplikovanějšího. A záhadnějšího než cokoliv,
co si dokážete představit. Než si dokázala představit i naše skupinka
průzkumníků.
Byla to, tato planeta...“
...
...
...
Kapitola I.
SS Loundi;
Oběžná dráha planety Sekeren; GBN; Rangerský cvičební prostor; 09:34h LT; den 85; rok 1908,
28.MGV
„Pokud si myslíš, že se s takovou rychlostí
budeš moci postavit průměrnému pirátovi, tak to tě asi zklamu Davee,“zakroutil napůl pobaveně, napůl zklamaně hlavou
Gregory nad výkonem své výcvikové jednotky.
„Je mi to líto, pane, ale s tím
únikem v nádrži a poškozeným motorem nemohu zvýšit rychlost, aniž bych
riskoval přetížení,“odpověděl oslovený omluvným, ale zároveň nervózním tónem.
Gregory se pousmál a dál pozoroval jak na
letoun opakovaně útočí pirátský shifter. „Příručka
pro bojový letoun SG/206, strana 5604, kapitola Rychlostní úpravy za nepříznivých podmínek, podkapitola Jak zabránit přetížení motorů. Říká vám
to něco, rangere?“
„Ano, pane. Dle příručky máme přepojit
rychlostní obvody hlavního motoru na posilovací článek energetického systému.“
„Tak proč už jste to dávno neudělal?!“zostřil
hlas, ale stále se usmíval.
„Protože podkapitola Energetická schematika nádrže nás varuje, že pokud tak učiníme, nebude
mít nádrž dostatek energie na usměrnění proudu energie a místo v motoru
dojde k přetížení v nádrži, pane.“
Gregoryho úsměv se
rozšířil ještě víc. „Přesně tak Davee. Už vím co Kender myslel tím, že jsem dostal nejlepšího kadeta
z ročníku.“
„Oh...ehm...díky,
pane. Co bych tedy nyní měl udělat?“
„No podle příručky byste se měl vzdát. Co vy
na to?“
„To nikdy, pane!“řekl naprosto
odhodlaně.
„V tom případě, rangere,
vás naučím jeden velice zajímavý trik s motory,“ušklíbl se Greg a posadil se do svého křesla.
„Trik...pane?“
„Něco co se v příručkách nedočtete.
Přepněte na automatiku a odsuňte své sedadlo dozadu. Pak otevřete poklop řídící
jednotky a přehoďte energetické články štítu a G systému s motorovými.“
„Se vší úctou, pane...k čemu mi to
bude?“
„Ale to je přece jednoduché!“rozesmál se Greg. „Když dokážeš zvýšit rychlost na 80 jednotek, nebudeš
už posilovací štíty potřebovat, protože tě shifter
nedožene. A co se G systému týče, ten se hodí pouze při těžších manévrech
v bitvě...při útěku se moc nevyužije. Když přepojíš jejich energetické
články k motoru, bude mít dostatečné množství energie ke kompenzaci
poškození a ještě ke zvýšení výkonnosti.“
Přes
komunikátor se ozval pouze nevěřícný smích. Gregory pak pozoroval, jak se
letoun postupně větší rychlostí vzdaluje od svých pronásledovatelů. „Tohle by mě nikdy nenapadlo, pane,“ozval se
nakonec překvapený hlas jeho učně.
„Tak to teď hlavně nezapomeňte,“usmál se
ještě Greg a už vstával k odchodu. „Konec
cvičení, rangere. Uvidíme se u závěrečných letů.“
„Už se těším, pane,“řekl radostně ranger, poněvadž pokud se uvidí u závěrečných zkoušek,
znamená to, že prošel cvičením.
Gregory za sebou nestačil ani zamknout dveře,
když ho oslovil rázný hlas. „Že by další vynalézavý přírůstek do našich řad, rangere?“
„To se ještě
uvidí, pane,“odpověděl Greg a pohlédl do očí svému
veliteli. „Já myslel, že už máte padla, pane.“
Velitel se rozesmál. „Ale to my rangeři přece nemáme nikdy, Gregu.
Byl tu jeden můj starý přítel a potřebuje menší pomoc s jednou svojí
průzkumnou akcí.“
„Průzkumnou
akcí? To jako...nějaké planety?“zeptal se nevinně.
„Ty vaše žertíky se vám jednou vymstí,“smál
se opět velitel.
„Jestli se
jedná o průzkum planety, pak je nutný rangerský
doprovod, pokud je tohle pointa, pane?“
„Přesně tak, Gregory. Slíbil jsem, že vyberu
toho nejlepšího. Chvíli jsem přemýšlel, že pošlu Petera.“
To Grega zaskočilo. Nevěděl, jestli to jeho nadřízený myslel
vážně, nebo to byl pouze hodně špatný vtip. „V tom případě...,“vyhledal nakonec
vhodná slova. „...to musela být záležitost jedné mikrosekundy, pane.“
Velitel se do třetice rozesmál a v duchu
svému podřízenému za podobné žertíky, kterých se už dopustil nespočetněkrát,
vynadal. „Napadlo mě, že se toho raději ujmete vy sám. Pokud ne, Peter je stále
p...“
„Prevít,“zamumlal
Greg.
„Co to?“zeptal se velitel, předstírajíc, že
ho neslyšel.
„To nic,
pane.“
Velitel si ho změřil káravým pohledem a
pokračoval. „Chtěl jsem říct, že pokud práci nepřijmete, je Peter připraven ji
vzít za vás.“
„Není třeba,
pane,“odpověděl bleskově.
„Mám to chápat jako souhlas?“řekl velitel se
zdviženým obočím.
„Řekl bych, že
ano, pane.“
„V tom případě...,“pokračoval, vyndávajíc
jeden žlutozelený čip z kapsy, „...byste si měl projít toto. Všechny
potřebné údaje mise, které musíte znát. Zítra odlétáte do SS Naděje.“
„Ano, pane. Ještě
k té misi, pane?“zeptal se, když už byl velitel na odchodu. „To budeme
vážně...prozkoumávat...planetu?“
„Rozchod, rangere!“zakroutil
velitel pohoršeně hlavou.
„Už mizím,
pane,“dodal, nenápadně se plížíc za nejbližší roh.
Planeta P2415 (Kleidona);
Místní průzkumné středisko; Galaxie Radom; 09:05 LT;
den 85; rok 1908, 28.MGV
„Jonasi?! Jonasi!“snažil se dotyčného dovolat jeho nadřízený. „Kde se
zase flákáš,“zamumlal.
„Jsem
tady!“ozvalo se z menší pracovny, zahlcené všemi možnými starými
dokumenty. „Děje se něco pane Sealdone?“zeptal se,
když nadřízený vešel do dveří.
„Ani ne. Jak pokračuje tvůj průzkum?“zeptal
se na oplátku on a prodral se skrze hordu tlustých knih k pracovnímu
stolu.
„Pomalu,“odpověděl
otráveně Jonas. „Zatím to vypadá na kompletní anihilaci.“
„Jako že válčili až se všichni vyzabíjeli?“zasmál se Sealdon,
očividně pobavený jeho teorií.
„Podle těchto
kronik, je to naprosto jasné. Každá strana budovala nesmírné armády a velké
množství destruktivních zbraní. Nakonec si hezky zabojovali, shodili na sebe
pár bomb a jednoduše se zlikvidovali navzájem. Jestli to někdo přežil, stejně
později zemřel,“vysvětlil mu to Jonas velice zaujatým
hlasem.
„Tak si říkám,
že už tu asi nemáš moc práce,“řekl, jakoby právě stanovil fakt.
„Mám zaměření na zmizelé civilizace. Tahle
civilizace zmizela...a už i vím jak. Jo, řekl bych, že kromě katalogizace všech
těhle stohů, sepsání závěrečné zprávy a vyškemrání
pořádné dovolené mi toho na práci moc nezbývá,“odpověděl tím nejotravnějším
hlasem, který dovedl a odhodil jeden svazek knihy k oknu.
„To se mi
zrovna hodí!“rozesmál se Sealdon. „Vzpomínáš si na
pana Steevsona? Toho obchodníka z Gery, co nám
rozváží zásoby,“přiblížil, když Jonas jen zmateně
nadzdvihl obočí.
„Á ten. Co je s ním. Nechá nás hlady?“řekl
tentokrát naprosto nezaujatě.
„Pokus o
vtip?“zamumlal Sealdon pobaveně. „Ne, jídlo bude
dovážet nejspíš ještě hodně dlouho. Jde o misi.“
„Chceš mě poslat zkoumat nějaké zmizelé jídlo
z jeho transportéru?“zamračil se překvapeně Jonas.
„Lepší
pokus,“usmál se nadřízený. „Budeš zkoumat zmizelou civilizaci nějaké planety,
kterou objevili jeho lidi na jedné cestě.“
„Já?!“zhrozil se Jonas.
„To si nemůže vybrat z dalších stovek schopných vědců ve vesmíru?!“
„No ptal se mě
speciálně po tobě. Prý jsi od nás ten nejlepší, tak jsem myslel, že...,“řekl
nenápadně, vědíc, že tohle si zajistí jeho pozornost.
„V tom případě...je to jasné. Chytrý člověk
ten Steevson,“usmál se pyšně Jonas.
„Kdy odlétám?“
„Hned teď
hochu,“rozesmál se opět Sealdon, poplácal Jonase po rameni a zamířil k východu.
Archeologické centrum; planeta Selava; GBN; 10:05 LT; den 87; rok 1908, 28.MGV
„Každý jazyk má své vlastní kódové struktury,
které pak sestavují jeho jednotlivá písmena až po souvětí. Pokud se snažíte
naučit více jazykům, musíte si je umět rozložit na jednotlivé struktury a typy.
Slova a věty pak vytvoříte bez problému,“vysvětlovala své třídě Lena.
„A když se
učím více jazyků, pocházejících z jedné planety? Jakým způsobem mám
pokračovat?“zeptal se jeden z pozorných studentů.
„Jednoduše. Na planetě se jazykové struktury
většinou vyvíjejí z jednoho původního jazyka. Slova sice mohou být odlišná,
ale struktura je stále stejná. Naučte se ten původní jazyk, naučíte se i ty
ostatní.“
„Z dovolením,
paní profesorko?“ozvalo se naléhavě od dveří, kde stál ředitel centra Merelon Werdoq. „Můžete na
moment?“
Lena mu s přikývnutím vyšla vstříc.
„Pozorně si pročtěte celou kapitolu o jazykové struktuře,“promluvila ještě ke
studentům a odešla s ředitelem na stále ještě tiché chodby. „Co se děje
profesore?“
„Mám pro vás
jednu urgentní zprávu,“vysvětlil jednoduše.
„Od koho?“zajímalo Lenu.
„Říká vám něco
jméno profesor Roger Steevson?“zeptal
se na oplátku on a vykročil směrem ke své pracovně.
„Samozřejmě. Je to starý rodinný přítel a
pokud vím profesor diplomacie a vedoucí odboru obchodu. Proč?“
„Ta zpráva je
od něj,“řekl logicky a předával Leně HCN. „Máte si to přečíst co nejdříve a
informovat mě o vašem rozhodnutí.“
„Týkající se čeho?“nechápala Lena.
„Netuším, ale
věřím, že vám to v té zprávě vysvětlí. Poté mě informujte,“řekl a obrátil
se ke dveřím.
„Ano, pane profesore,“kývla na srozuměnou
Lena a posadila se na nejbližší lavici, kde začala číst velice zajímavé řádky:
Zdravím
Leno. Mě už si možná nepamatujete, ale občas jsem k vám zavítal, když jsi
byla ještě malé dítko. Od té doby se toho ale dost změnilo. Dnes bych vás chtěl
požádat o značnou část vašeho času a hlavně vaše lingvistické schopnosti. Jedná
se o průzkumnou misi, jejíž podrobný obsah naleznete v příloze této
zprávy. Musím vás ale důrazně upozornit, že schopný lingvista se v této
době těžko hledá, a proto své rozhodnutí neuspěchejte. V průzkumném týmu
určitě narazíte na známé tváře. Se srdečným pozdravem, Roger
Steevson.
„Tak to nebude
těžké,“usmála se doširoka Lena a přešla opět ke dveřím ředitele.
Středisko Vesmírného Průzkumu a Vztahů
(SVPV); planeta Milas; GBN; 14:05 LT; den 87; rok
1908, 28.MGV
„Promiňte!
Promiňte, pane!“za přepážkou jednoho ze zaměstnanců stál vysoký muž staršího
vzhledu.
„Omlouvám se ale mám spoustu práce! Co
potřebujete? Ale rychle!“řekl nevrle zaměstnanec a obrátil se k muži.
„Jmenuji se Roger Steevson z odboru obchodu. Hledám slečnu Amy Edwardsnovou.“
„A kdo dnes taky ne, že? Tak to tu jste
špatně. Slečna Edwardsnová vede odbor Průzkumu. Tady
jste na odboru Meziplanetárních vztahů!“smál se zaměstnanec a poté pokynul
pravou rukou k výtahu označeném červeným pásem. „Tímto výtahem jeďte úplně
nahoru a úplně na konci chodby najdete její kancelář.“
„Děkuji,“odpověděl jednoduše a zamířil
k výtahu.
Došel až na konec dlouhé chodby, kde byl na
dveřích nápis A. Edwardsnová,
OAP,OPV a OMPV. Zmáčknul zelené tlačítko a tím se dveře automaticky
otevřely. Vešel do místnosti s dlouhým bílým pracovním stolem, na kterém
ležel zvláštní počítač. Naproti byly další dveře.
„Ehm, pomůžu vám nějak?“ozval se přiškrcený
hlas z pod stolu. Za chvíli se u počítače objevila hlava jakéhosi
stvoření. Bylo podobné kočce, psovi a myši dohromady. Přes hlavu a jedno oko
mělo komunikační čelenku a tím nezakrytým okem hledělo na nově příchozího. „No
tak, dneska tu máme trochu nával. Potřebujete něco?“zeptalo se znovu stvoření
„Eh...já...odkdy jsou Ashleenové
zaměstnáváni na odborech?“
„Od té doby, co tomu odboru velí slečna Edwardsnová pane Steevsone,“pokusilo
se o úsměv a pohodlně se usadilo do své zvýšené židle. „Mé jméno je Sonons a jsem zástupcem a asistentem slečny Edwardsnové. Přátelé mi říkají Sony,“usmál se nyní o něco
zdařileji a natáhl k Steevsonovi packu.
„Eh...těší mě...eh...Sony,“řekl trochu zdráhavě a pozdrav opětoval.
„Pokud vím jste z odboru meziplanetárního
obchodu z planety Gera. Co potom děláte zde?“zeptal se Sony a opět se
pohodlně usadil do své židle.
„Řekněme, že během jedné naší obchodní cesty
jsme narazili na něco, co spadá do vaší odbornosti,“vysvětlil stručně se
zvláštním pousmáním a začal nervózně přešlapovat na místě.
„A do které
přesně? OAP, OPV nebo OMPV?“
„Budu muset zažádat, aby se tyhle hloupé
zkratky přestaly používat. Jeden pak neví co znamenají,“postěžoval si Steevson nervóznější než předtím.
„Ach,“povzdechl
si Sony a vytáhl příruční počítačový zápisník (HCN). „Odbor Aktivního Průzkumu,
Odbor Planetárních Výzkumů nebo Odbor Meziplanetárních Vynálezů,“přečetl
škrobeně a pohlédl na poněkud zmateného Steevsona.
„Řekl bych, že to spadá pod všechny
tři,“zamyslel se a opět náležitě znervózněl. „Můžeš tedy oznámit moji
návštěvu?“zeptal se po chvíli ukazujíc na druhé dveře.
„Jak už jsem
řekl, máme tu fofry. Nějaká skupina pirátů se proletěla Sluneční soustavou Mera a zničila několik výzkumných systémů na tamních
planetách. Slečna Edwardsnová má momentálně jednání
s vrchním Merským delegátem o nastalé situaci.
Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je třeba to nějak řešit,“řekl
Sony a položil své HCN na stůl.
„Samozřejmě že ano, ale potřebuji se slečnou
mluvit okamžitě a...“nedořekl poněvadž se právě otevřely dveře do kanceláře a
z nich vyšel již zmíněný delegát s poněkud naštvaným výrazem. Hned za
ním vyšla mladá dívka s dlouhými hnědými vlasy a v pracovní kombinéze
s červenými pruhy, které obkreslovaly útlé rysy její postavy. Delegát se
ještě otočil směrem k dívce a určitě chtěl něco říct, ale nakonec si to
rozmyslel a opustil místnost.„Slečno...“opět mu nebylo dovoleno pokračovat.
„Tedy Sony
řeknu ti,“promluvila unaveným hlasem dívka a ohlédla se po Sonym.
„že blbějšího delegáta než je tenhle si Mera vybrat
nemohla. Je totálně neschopný!“postěžovala si a teprve teď si všimla muže
stojícího u stolu.„Ehm...přejete si?“
„Slečno Edwardsnová
já...“.
„Amy prosím pane Steevsone,“řekla
s úsměvem a pozorovala tvář muže, která se již podruhé zkřivila vráskami
překvapení nad znalostí jeho jména.
„Eh...potřeboval
bych s vámi naléhavě mluvit.“
„Jistě, hned
se vám budu věnovat. Počkáte ještě moment?“aniž by však počkala na odpověď
otočila se opět na Sonyho. „Vzbuď Treviho
a řekni mu, ať najde všechny informace o SS Mera za
poslední dva týdny,“poručila a nahnula se ke svému asistentovi.
„Ok,“odpověděl a packou trochu pošťouchnul
počítač před sebou. „Trevore! Vstávej, máš práci!
Bude update!“když dořekl poslední větu, plochá obrazovka se rozsvítila a na ní
se objevila mužská tvář s hnědými vlasy, očima a nepřirozeně zbarvenou
bradkou. Steevson jen ohromeně přihlížel.
„Kdy jak a
co?“promluvila tvář na obrazovce.
„Máš práci ty ospalče!“odvětil Sony.
„Já nespal! A
co zase za práci...a co ten update?!“řekl nevrlým hlasem a nazlobeně se
zašklebil.
„Ten bude až pozítří, ale jak jinak jsem tě
měl asi vzbudit hm? Amy chce abys našel všechno o SS Mera za poslední dva týdny!“
„Á Amy zdravím. Už jsme se tak dlouho neviděli že?“natočil
hlavu směrem k Amy.
„Jo už tři hodiny Trevi!
A teď hledej, potom mi to pošleš na COMP,“usmála se trochu pobaveně Amy a poté si všimla oné nepřirozené bradky. „Trevi? Co to máš na bradě?“řekla a poté se už naplno
rozesmála stejně jako Sony.
„No co no.
Bradku přeci!“odvětil překvapeně.
„To vidím...ale heh...zelenou,“řekla
stále se smějíc jeho vzhledu.
„Hezká že?
Našel jsem ji v knihovně vzhledů. Móóóc krásná
viď Sony?“otočil se na Sonyho, který se právě válel
po zádech smíchy.
„Jo, jasně, je úžasná,“řekl ironicky a dal se
zase do smíchu.
„Ach
jo,“povzdechla si pobaveně Amy a pokynula Steevsonovi do své kanceláře. „Prosím, pane Steevsone.“
Vešli do poměrně velké místnosti
s výhledem na celý rozlehlý komplex SVPV. Podél stěn byla spousta poliček,
na kterých se nacházely různě označené datové a jiné čipy. Pracovní stůl byl
poměrně dlouhý a celkově dosti zaplněný různými věcmi. Na jeho středu ležel
úplně ten stejný počítač jako v předešlé místnosti. Amy
si sedla do svého křesla a rukou poukázala na židli před sebou.
„Posaďte se
prosím.“
„Ehm děkuji. Víte...jistě si nyní říkáte co člověk
mého oboru a skoro z druhé strany této galaxie dělá právě zde,“pousmál se Steevson a semknul ruce dohromady.
„No...ano, to
byl můj první postřeh,“odpověděla Amy a pokývala
hlavou.
„Řeknu vám to celé od začátku,“pohodlně se
usadil a semknuté ruce položil na stůl. „Asi před týdnem se jedna z našich
obchodních lodí vracela přes Modrou Galaxii a narazila na úplně novou Sluneční
soustavu,“dořekl a Amy zpozorněla; to je to co ji
zajímá.
„Pokračujte
pane Steevsone, začíná to být zajímavé,“řekla se
zájmem a v jejích očích se zatřpytily jiskřičky nedočkavosti.
„Samozřejmě, že nebylo naší prací soustavu
prozkoumat, ale zvědavost posádky nakonec zvítězila. Ze začátku nezjistili nic
co by stálo za nějaké bližší zkoumání. Soustava má deset planet různých velikostí
a tvarů no a Slunce je teprve v polovině své životnosti. Co je však
zaujalo nejvíce byla jen jedna ze všech planet. Co se týče velikosti je poměrně
malá a vůbec zdála by se naprosto bezvýznamná...“
„Kdyby?“napověděla
Amy.
„Kdyby na ní nebyl zaznamenán život,“řekl a
dramaticky si povzdechl.
Amy se
zarazila a na chvíli vypadala, že snad omdlí. „Chcete říct, že v Modré
Galaxii...,“začala pomalu. „...je Sluneční soustava, kterou jsme zatím
neobjevili, a ve které je planeta s přítomností inteligentního života?“
„Ne tak docela,“svraštil čelo Steevson a nejistě pokýval hlavou. „Ono je to vlastně
takto. Kdysi dávno byl na té planetě inteligentní život. Ale už není. Tedy
alespoň ho nezaznamenala naše výbava. Jistě, že jsme objevili spousty dalších
živočišných známek života.“
Amy
nadzdvihla obočí a na znamení pochopení kývla souhlasně hlavou. „Předpokládám
tedy, že tam žila jen nějaká bezvýznamná civilizace, která o životě ve vesmíru
neměla ani potuchy,“zkusila tipnout, ale Steevson
nesouhlasně zabručel.
„To si ani nemyslím. Asi to nevěděla jistě,
ale doufala v to, že ano,“vyvedl ji z omylu a poté jí podal malý čip
s modrým proužkem, který značí obrázkový obsah. „Podívejte se na toto Amy. Je to dokumentace rychlého průzkumu posádky oné
obchodní lodi. Snad v tom najdete něco zajímavého. Každopádně,“řekl po
malé odmlce. „chtěl bych, abyste vedla průzkumnou expedici na tu planetu.“
„Já?“odtrhla Amy pohled od malého čipu a se zdviženým obočím pohlédla na
muže před sebou.
„Ano vy. Troufám si říct, že ve vesmíru není
lepší člověk...ani nikdo jiný...v tomto oboru než jste vy. Nehledě na to, kolik
vám je teprve let. Máte život před sebou a myslím, že to žádný nudný život
nebude. Já už jsem starý, nemám ženu ani děti, mám velký majetek a spousty
peněz a nevím jak s nimi naložit. Teď už ano. Vždy jsem chtěl být
průzkumník...,“pokračoval zasněně, „...zkoumat vesmír a planety a teď když už
bych mohl, na to nemám ani roky ani sílu. Ale vy ano a jste nejlepší,“odmlčel
se a hleděl na zaskočenou dívku naproti. „Uděláte to pro mě?“
Amy jen překvapeně
zamrkala a přemýšlivě vzdychla. Už odmalička ji vesmír fascinoval a vždy chtěla
být průzkumnicí stejně jako její otec a matka. Ten sen se jí splnil, ale ne
přesně podle jejích představ. Zdvihla malý čip a nepřítomně na něj hleděla. Pak
se široce usmála a pohlédla na Steevsona. Byla
rozhodnutá.
„Udělám pane Steevsone. Velice ráda.“
„Výborně!“zasmál se muž. „Bude to soukromý
výzkum, tudíž se nemusíte zdržovat nějakým zbytečným plněním nějakých
formulářů. Sestavil jsem již předběžně část týmu. Vy si samozřejmě můžete
s sebou vzít kohokoliv jen budete potřebovat. A teď když mě omluvíte,
musím ještě něco zařídit. Za jak dlouho byste byla schopná vyrazit?“
„Třeba
hned,“řekla bez rozmyslu ale jistě.
Steevson se zasmál
a vstal ze židle. „Myslím, že to necháme na zítra. Sejdeme se v technickém
hangáru rangerů č.4. Myslím, že víte kde to je.“
„Jistě že ano.
Budu tam,“souhlasila a také vstala.
„Moc mě těšilo slečno. Na viděnou,“řekl a potřásl
si s Amy ruku.
„Zítra na
viděnou pane Steevsone,“usmála se a zkoumavě
pozorovala muže, opouštějícího místnost.
Ze zamyšlení ji vytrhl až Treviho
hlas. „Tak teď se podrž. Vypadá to, že ten pan Vím-úplně-vše-co-se-kde-šeptne je pěknej
kecka. Nejen, že ti piráti byli asi dva týdny ubytovaní v jednom hotelu na
planetě Kremsus, aniž by to kohokoliv zajímalo, ale
ten delegátek je nejspíš...posloucháš mě vůbec?“
„Ne,
neposlouchám Trevi,“odpověděla naprosto vážně.
„To jsem si mohl...ale no ták! Nemůžeš to jen
tak přiznat...nemůžu pak využít svůj úžasný talent hádat se!“zamračil se
nazlobeně Trevi.
„Chceš podnět
k hádce? Dobře...zítra se jde do práce,“řekla triumfálně s tím
největším úsměvem, který dokázala.
„Jo jasně, zítra se jde...co?! Pracovat?!“řekl a názorně předvedl jak
má vypadat naprosto zděšený obličej.
„P-R-A-C-O-V-A-T,“zopakovala
mu to písmeno po písmenu. „Máme tu menší průzkumnou misi...to víš, spousta
práce kolem,“rejpla si ještě.
„SONY!!!“vykřikl tak nahlas, že ho museli
slyšet i o poschodí níž.
Z vedlejší
místnosti přiběhl ladnými skoky Sony a uvelebil se na Amin klín. „Copak Trevíku, už ti Amy zase hrozí
formátováním?“
„Něco horšího...PRÁCE!!!Nenávidím
PRÁCI!!!“vykřikoval Trevi, zatímco jeho hlava
poletovala šíleně po obrazovce.
„Se už
uklidni, pro všechno jídlo v galaxii, chováš se jako malej!
Nesmíš brát Amy tak vážně...občas si prostě dělá ze
všeho...a mnohem víc často ze všech...srandu,“řekl,
jako by to byla samozřejmost.
„Ano to občas
dělám...tohle je výjimka Sony. Zítra se jde do práce,“vyvedla ho Amy z omylu a podrbala ho za ušima.
„Super!“zaradoval
se Sony a začal nedočkavě poskakovat. „A kam se jde, co se děje a vůbec.
Povídej, přeháněj!“
„Až přestaneš poskakovat jako šolec, tak ti to povím,“řekla káravým tónem Amy a Sony se okamžitě uklidnil. „V Modré Galaxii objevila
obchodní loď novou sluneční soustavu a jedna z planet se zdá být
velice...zajímavá. A my, ji jedeme prozkoumat.“
„To je
naprosto...SUPÉÉR!!“zaradoval se ještě víc Sony.
„Jo...naprosto super,“zopakoval zoufale Trevi, jehož hlava stále nekontrolovatelně brázdila
obrazovku.
„Tak se pusťte
do balení kluci! Dneska to...balíme,“usmála se Amy a
začala se chystat k odchodu.
„Hmm...musím jít
nakoupit jídlo a...“začal mumlat Sony a odběhl do vedlejší místnosti.
„Já jdu najít
nějaký spolehlivý počítačový virus...,“oznámil Trevi
a zmizel.
Amy se
jen zasmála, přistoupila k oknu a pozorovala
obvyklé odpolední shony všech tam dole. „Jo...naprosto super,“zopakovala stejně
radostně.
Hlavní přistávací plocha; planeta Milas; GBN; 15:08 LT; den 87; rok 1908, 28.MGV
Steevson se posadil
mezi ostatní, kteří též vyčkávali na přistání dopravního transportéru. Ten
ještě notnou chvíli kroužil nad městem, než mu bylo dovoleno přistát.
V další chvíli se z něj už hrnul nespočet cestujících. Steevson však čekal pouze na jednoho.
„Delinoore!“usmál se, když v zástupu rozpoznal svého Keemareenského přítele.
„Rogere! Omlouvám
se za zpoždění, ale tyhle mezihvězdné lety druhou třídou přes půlku vesmíru
jsou prostě k nevydržení,“zakroutil lehce hlavou on a vyměnil si se Steevsonem pozdrav. „Z tvé zprávy jsem se toho moc
nedozvěděl. O jakou misi jde přesně?“
„Průzkumná
mise, Delinoore. Bude to chtít schopného historika a
technika, tudíž jsi mi přišel okamžitě na mysl. Doufám, že jsi nepřijel nijak
nalehko, poněvadž to vypadá na dlouhý výlet,“řekl Steevson
a společně vykročili k východu. „Samozřejmě pokud se i nadále chceš
zúčastnit.“
Na to se Delinoor
rozesmál. „Myslím, že po takové cestě bych přijal jakoukoliv misi.“
„Výborně,
protože odlétáte zítra,“zasmál se na oplátku Steevson.
„To se dalo očekávat!“zasmál se opět Delinoor a zakroutil pobaveně hlavou. „S vámi se jeden
nikdy nenudí.“
Dům Amy;
město Galeans; planeta Milas;
GBN; 15:38h LT; den 87; rok 1908, 28.MGV
„Dávej pozor Sony!“pokárala ho Amy, hned jak vešla do domu. „Když se budeš pořád plést do
cesty, tak o tebe někdo zakopne!“dodala, sundávajíc si svůj bílý plášť.
„Ty máš zase
náladu! Když se bude dívat na cestu, tak nezakopne,“odvětil Sony a odběhl do
obývací místnosti. „Zdarec Lexi!“rozradostnil
se Sony, běžíc muže, sedícího na pohovce řádně pozdravit. „Dneska nějak brzo,
ne?“
„To mám spíš říkat já. Většinou se tu
neukážete, jek je den dlouhý,“usmál se Lex a pohladil
Sonyho po hřbetu.
„Dneska je spešl událost,“odpověděl Sony a vyskočil Lexovi na klín.
„Ale já nemám narozeniny,“zamračil se naoko
on.
„Sim tě! Máš dneska taky humor pod bodem mrazu!“zakroutil
hlavou Sony.
„Vůbec si ho nevšímej!“oslovila Lexe Amy a vešla do místnosti.
„Nepřestal žvanit od chvíle, kdy jsme vyšli z kanceláře. To už vám
skončila hlídka?“zeptala se, usedajíc po jeho levici.
„Jo, a
jak!“rozesmál se Lex. „Vzpomínáš si ještě na partu Greylenových?“
„Kdo by zapomněl na brášky Greylovi! Vždycky s nima
byla sranda, hlavně když se ti snažili uletět v těch jejich
skořápkách,“zavzpomínala s úsměvem Amy. „Copak
je s nima? Já myslela, že je před rokem
chytili.“
„Jasně, že
chytili, ale dneska nám chtěli vzít roha. Neuhodneš
jak,“začal se smát Lex. „Nenápadně zmizeli z oběda,
přeběhli do hangáru se zásobovacím transportérem a zahrabali se tam do kontejneru
se zeleninou.“
„To není špatné,“řekla uznale Amy. „Ale?“
„Ale problém
byl v tom, že tam ten transportér zůstával přes noc, takže po obědě se
automaticky zamknuly všechny dveře a oni tam zůstali.“
„Ne, že by umřeli hlady, že?“usmála se Amy.
„To je fákt naštvalo, a tak sbalili ten transportér, vyrazili
hlavní vchod a chtěli pláchnout co nejdál z týhle
galaxie.“
„Ale?“vyzvídala pořád Amy.
„Ale
zapomněli, že do vězení se jídlo převáží v transportérech bez přídavných
mezihvězdných motorů a než na to přišli, byli zase zpátky. Dokonce si při
zatýkání odpustili ty dlouhé proslovy o naší neschopnosti a jejich budoucí
dominanci ve vesmíru. Nakonec stihli i večeři,“rozesmál se Lex.
„A pak, že jsme my Ashleenové
hloupí,“smál se i Sony.
„Já se teda
dneska rozhodně nenudil!“ušklíbnul se Lex. „Kdepak
máš Treviho?“
„Snaží se sám naformátovat,“usmála se hrdě Amy.
„Já mu říkal,
že ho doženeš k nepříčetnosti,“zakroutil hlavou Lex.
„Co je to tentokrát?“
„Nelíbí se mu jeho nová práce,“pokrčila Amy rameny a ukořistila Lexův hrnek s vodou.
„A to se
divíš? Kdykoliv použiješ ve větě slovo práce, začne se mu ze samé zlosti měnit
barva vlasů.“
„Tentokrát se ani nedivím. Nejspíš to bude na
delší dobu,“objasnila mu to Amy a vypila zbytek
perlivé tekutiny.
„Že bych měl
konečně celý dům pro sebe?!“zaradoval se Lex.
„Lee!“okřikla ho dotčeně Amy.
„Bude velká
párty!“nepřestal Lex.
„Proč mám kolem sebe samé malé děti!“řekla a
zklamaně si povzdechla.
„Sony, tak teď
už bych se ozval,“kývnul na Sonyho, pohodlně
usazeného v jeho klíně.
„Proč? Tohle mi říká alespoň třikrát za
den,“řekl lenivě.
„Co nadělám.
Kam se to vlastně chystáte? Zkoumat nějaký vesmírný šutr?“zajímal se teď Lex.
Amy jen protočila
oči a poraženě vzdychla. „Jo, Lee. Jdeme zkoumat pořádně velký šutr.“
„A to má být
důležitější, než...no vlastně nevím co teď děláš důležitého, ale určitě se něco
najde,“zatvářil se rozmlouvavě Lex.
„Je to důležitější, poněvadž je to expedice
na úplně novou planetu,“probodla ho pohledem Amy.
„No páni!“řekl
naoko ohromeně.
„A já tu expedici povedu,“řekla, tentokrát
zadržujíc úsměv.
„No
páni!“zopakoval Lex. „Moje malá sestřička povede
expedici do neprozkoumaných koutů vesmíru,“řekl hororově. „Nechceš raději
s mojí partou pozítří do Faysay a vymést tam pár
pirátských gangů?“navrhl a očividně tuto možnost preferoval.
Amy se na okamžik
zatvářila váhavě. „Ne. Myslím, že už mám jiné plány. Ale kluky samozřejmě
pozdravuj a vyřiď jim, ať si konečně uklidí ty SGéčka!
Minule jsem pilotovala to Freeda a kvůli papírkům od
tyčinek jsem se málem nedostala k pedálům!“zakroutila pohoršeně
hlavou.
„A tos ještě nepilotovala to moje. Občas se skrz flašky od
pití a krabice od zákusků nemůžu prodrat k hlavnímu panelu,“usmál se
škodolibě Lex. „No nic. Jak dlouho budu moct pořádat
tu párty?“
„Dřív jak za rok mě tady rozhodně
nečekej,“usmála se škodolibě i ona a vstala.
„Jste se nějak
rozjeli. Ale co s tebou. Přivázat tě k posteli nemůžu a kdybych řekl,
že nikam nepojedeš, nejspíš bych skončil alespoň ten rok na
ošetřovně,“poznamenal Lex a vzal si zpět svůj hrnek.
Na to se Amy
doširoka usmála. „Přesně tak,“řekla pomalu. „S těma pirátama
si to užijte. Nebudou zrovna nadšeni z nečekané razie strážců zákona.“
„Si piš, že
nebudou. Ty si taky užij zkoumání toho šutru. Přivez mi suvenýr,“zavtipkoval Lex, odhazujíc svůj nečekaně prázdný hrnek stranou.
„Neboj se, nějaké pomalované úlomky skály se
určitě najdou,“oplatila mu stejnou Amy a zamířila do
svého pokoje. „Sony vstávej!“probudila svého asistenta nelítostně.
„Tohle je
diktatura!“zakňučel Sony a seskočil z Lexova klína.
„A dávej bacha na
vesmírné vetřelce!“dodal Lex, když už byla na
odchodu.
„To raději
řekni jim,“řekla Amy přes rameno a zmizela ze rohem.
Průzkumné středisko; planeta Milas; GBN; 21:08h místního času; den 87; rok 1908, 28.MGV
Gregory se zastavil u vysoké budovy, na
jejímž vrcholu se třpytil hologramový znak
Průzkumného centra. Pousmál se a vkročil dovnitř.
„Hm...to bude
zajímavý,“povzdychl si tentokrát zoufale, když se mu naskytl pohled na desítky
poschodí nad ním a stovky chodeb vedoucích kdo ví kam. Opět se pousmál, když si
uvědomil, že z celé sítě spletitých chodeb a tisícovky různých místností
má najít jen jednu jedinou. Pro jistotu znovu vytáhl své HCN, kde se objevily
jeho instrukce:
Hlavní Průzkumné středisko na Milas, Společenská ubikace č.21, 14 poschodí, chodba
nalevo; ptát se po Rogeru Steevsonovi.
Greg povytáhl obočí
a pobaveně přikývnul. „Nic jednoduššího, že?“zamumlal ještě a vybral si jeden
ze čtyř výtahů, který ho po chvíli dovezl do čtrnáctého poschodí. „Jop, chodba nalevo,“řekl poukazujíc na levou stranu, kde
skutečně vedla dlouhá chodba. Vydal se tím směrem a brzy objevil i část
s ubikacemi. „Číslo 21...hm, to mohli říct rovnou,“zakroutil hlavou
nechápavě Greg, když se ukázalo, že ona místnost je
na úplném konci chodby. Přehodil si svoji tašku přes rameno, trochu si upravil
své divoké vlasy, které budily dojem, že dotyčný právě vstal z postele a teprve
potom se odvážil s hlasitým zaklepáním vstoupit do místnosti. Tím právě
vyrušil dvě osoby, nejspíš zabrané do dost odborné konverzace. ´Jop, vědci už sou na scéně,´usmál se
v duchu Greg.
„Oh, Gregory, zdravím,“pozdravil ho hlas z druhé strany
místnosti, kde u okna seděl starší pán, momentálně začtený do
Mezigalaktických obchodních zpráv.
„Pan Steevson
předpokládám,“tipnul si úspěšně Greg a položil svoji
tašku k těm ostatním.
„Přesně
tak,“usmál se Steevson a vstal, aby nového člena
svého týmu pozdravil. „Je mi potěšením,“řekl, když si s Gregorym vyměnil pozdrav.
„Mně taky,“opětoval mu zdvořilostní obrat a
ohlédl se po dvojici vědců, kteří ho zaraženě pozorovali.
„Oh dovolte abych vás představil,“pokynul mu Steevson k ostatním dvěma. „Gregory Jonson, váš rangerský doprovod. Delinoor tady je historik a technik expedice,“představil
svého přítele, načež ho Greg náležitě pozdravil. „A
tady Lena Satt ze Selavy,
lingvistka expedice,“představil i rudovlasou dívku nalevo. „Už by měl dorazit i
náš specialista na zmizelé civilizace, ale očividně se někde zdržel.“
„A velitel expedice?“zeptal se Greg, kterého obsazení tohoto postu zajímalo nejvíce.
„Je místní,
tudíž příjde až zítra na místo setkání,“ubezpečil ho Steevson a pomalými kroky se zase vrátil ke studiu svých
obchodních zpráv.
Gregory sice očekával alespoň jméno nebo
povolání, ale prozatím byl spokojený. Tedy snad do té chvíle, než se dvojice
vědeckých mozků před ním opět zabrala do velice komplikované diskuze o nových
historických poznatcích. Nenápadně proto pokrčil rameny, posadil se na vedlejší
pohovku a snažil nevnímat slova jako kulturní reverse a exponenciální šíření
jazykových struktur. Mohl se jen dohadovat, jestli je to jen nějaký vědecký
výraz, nebo nějaká urážlivá poznámka na jeho účet. Každopádně ho to nezajímalo
a byl by nejspíš brzo usnul, kdyby v ten moment někdo nerozrazil dveře.
Ten někdo se ukázala být hromada kufrů a tašek. Pozornost všech přítomných se
opět přesunula k právě příchozím zavazadlům. Teprve až se za nimi zavřely
automatické dveře bylo možno rozpoznat postavu, která se pod hromadou věcí
skrývala.
„Á pan Leving. Přeci jen včas,“promluvil Steevson
a vykročil muži na pomoc. „Už vím příčinu vašeho zdržení,“zamumlal zrovna když
přecházel Grega, který se jeho poznámce pousmál.
„Omlouvám se, pane Steevsone,
ale je to sem od nejbližší přistávací plochy dost daleko,“ozval se dotyčný,
stále zahalený pod hordou zavazadel. „O čemž sem neměl ani potuchy,“řekl
otráveně a začal ze sebe své věci pomalu sesypávat na skromnou hromádku
zavazadel ostatních členů týmu.
Steevson
se pousmál a obrátil se k ostatním. „Jonas Leving, náš odborník na zmizelé civilizace,“představil ho
stručně a semknul potěšeně ruce. „Je mi líto, ale teď vás budu muset opustit.
Mám jedno velice důležité obchodní jednání. Uvidíme se tedy zítra ráno
v osm zde. K hangáru to nebude daleko...to mohu zaručit,“slíbil
přesvědčivě, nenápadně míříc tuto poznámku vědci u vchodu. „Ještě jednou tedy
děkuji za přijmutí vaší účasti na této misi,“poznamenal ještě na okraj a se
svým výtiskem obchodního denníku místnost opustil.
Po jeho odchodu nastalo v místnosti
hrobové ticho. Greg se s nepřítomným výrazem
zahleděl do prázdné stěny naproti, Lena a ten menší zelenáč, jehož jméno si už Greg nepamatoval, zaraženě pozorovali kopec zavazadel,
který ztěžka dopadl na ty jejich a ten, kterému patřily (i jeho jméno se mu
nějak záhadně vypařilo z paměti) jen zdráhavě přešlapoval na místě. Greg byl opět jednou nohou ve světě snů, když si onen
nervózní vědec u dveří zdvořile odkašlal a odvážil se promluvit.
„Nevím sice
jak vy,“řekl jim, ikdyž to vypadalo, že oslovil
protější vzdálené okno, „ale já teď zamířím do svého pokoje a zblízka
prozkoumám sprchu poněvadž...nevím jak vy,“opět oslovil okno, „ale já cestoval
až z Radomu a to třetí třídou,“zakroutil hlavou
znechuceně a otráveně zároveň, načež si podobný neopakovatelný obličej Greg okamžitě zapamatoval (kupodivu jeho samotného). „Fákt nedoporučuju,“zamumlal ještě
ke svému oknu a vybral si jedny z pěti dveří vedoucích do pokoje.
Hned jak se za ním zavřely automatické dveře,
dvojice vědců vedle Grega propukla v tišený
smích. A to úplně stačí k tomu, aby se mu tvář zkřivila opravdovým
pobaveným úsměvem. „Copak je tu k smíchu?“oslovil oba vědce, kteří
obrátili své vysmáté obličeje k němu.
„Nikdy jsem
nepoznal zábavnějšího člověka,“upřesnil svoji pointu Delinoor.
„To já jednoho znám, a ty brzo taky
poznáš,“dodala směrem k Delinoorovi, „ale tohle
byla vážně enigma,“rozesmála se znovu Lena.
„Mně připadal
celkem normální...na vědce,“pokrčil Gregory rameny. „Ikdyž
by mě zajímalo kolik procent z těch kufrů zabírají vědecké čipy a kolik
šampón a šminky,“řekl, čímž vyvolal další vlnu smíchu od svých společníků. „Ále sákra!“zatvářil se Greg tak, jakoby právě vyřešil otázku smyslu života. „On to
byl vlastně chlap, že? Budu se mu muset omluvit,“řekl vážně (ikdyž to tak vůbec nemyslel).
„Já slyšel, že rangerové
lidské společnosti moc smyslu pro humor nemají,“smál se Delinoor
až za ušima (a to doslova).
„Nesmíte věřit
všemu co vám závidící vědci nakecají,“dal mu výhodnou radu Greg.
„Pravda,“usmála se Lena. „Ale mě by taky
zajímalo co v těch kufrech má. Co vy myslíte,“oslovila Grega.
„No teď když
jsem si ujasnil jeho pohlaví je to vlastně jasné. Kosmetické časopisy 20%, ty
šminky 30%, toaletní papír 10% a oblečení zbylých 40%,“usmál se vševědoucně
Gregory a tentokrát se přidal ke smějící se dvojici.
„Tak to už je s ním vážně konec...a
představte si tu enigmu, kdyby měl tady pan Jonson vážně pravdu,“řekla skutečně fingovaně vážně Lena.
„Toho Jonsona si odpusťte prosím. Příště raději Gregory nebo Greg, madam,“podal Leně ruku Greg.
Lena se ale zamračila. „Madam? Připadám si,
jakoby mi bylo 150!“řekla na oko uraženě, ale nakonec se znovu usmála. „Lena by
mohla příště stačit,“dodala a pozdrav mu opětovala.
Delinoor
taky nezahálel a pozdrav zopakoval. „Delinoor,“připomněl
mu pro jistotu (později věděl proč) své jméno.
„Jop, těší mě. Ten
přízrak co tu před chvíli prošel byl...kdo?“zeptal se Greg.
„Jonas Leving. Jména celého týmu
jsou v příloze dokumentu popisujícího tuto misi,“objasnila mu tento fakt
Lena.
„Vidíte co se s váma
všechno nedozvím,“zakroutil hlavou překvapeně Greg. „Ale
upřímně, šíření jazykových struktur znát nemusím,“dodal, vzpomínajíc na jejich
předešlý rozhovor.
„A kdo taky
ano,“pokrčila rameny Lena a vstala ze svého dosavadního místa. „Já nevím jak
vy,“snažila se napodobit vědcův lhostejný hlas, „ale já teď půjdu detailně
prozkoumat svoji postel. To víte, z vedlejší Sluneční soustavy to sem není
nejblíže a ta první třída...prostě hrůza,“zakončila svůj výstup dramatickým
šíleným zakroucením hlavy po vědeckém způsobu, kdy pak vlasy dotyčného
připomínaly ty Gregoryho.
„Já se těž po své cestě z druhé strany vesmíru
odeberu raději do pokoje. Osm hodin ráno je osm hodin ráno,“povzdechl si Delinoor a oba dva zamířili k dalším dvěma dveřím.
Greg
je pozoroval, jak každý z nich mizí v jiných dveřích (co nejdále od Jonasových, kde byl stále slyšet zvuk sršící sprchy).
Gregory vědeckým blábolům asi nikdy neporozumí.
Vědcům by ale někdy ve vzdálené budoucnosti mohl. S touto na jednu stranu
pozitivní a na druhou negativní myšlenkou usnul přesně tam kde teď seděl.
Konec první
kapitoly...
vysvětlivky ke kapitole:
Pirátský shifter - nejrychlejší pirátský bojový letoun
G systém -
kompenzuje množství atmosfér čímž reguluje přetížení
SVPV -
Středisko Vesmírného Průzkumu a Vztahů
OAP - Odbor
Aktivního Průzkumu
OPV - Odbor
Planetárních výzkumů
OMPV - Odbor
Meziplanetárních vynálezů
HCN -
multifunkční mini počítač
SS - Sluneční
soustava
COMP -
prostředek, přes který se posílají různá a většinou kódovaná data; běžná
součást každého počítače
Šolec
- malé zvíře, které nedělá kroky, ale poskakuje
OS - Obrana
Systému, z většiny jsou to prostory určené pro rangery
a jiné vojenské síly
GBN - Galaxie
Bílé Naděje
LT - místního
času
Bílá Naděje -
jméno malé bílé květiny, rostoucí na Milas; (podle ní
pojmenována Galaxie Bílé Naděje i SS Naděje)
xygdax
- prostý text
šikmýtextlool - rozmluva přes vysílačku, hlas AI
Dory, myšlenky, intercom, lehký důraz, speciální
názvy (knihy, příručky apod.);
´normaltext,´ - posunky, citáty, uvozovky
...
... - 3 trojtečky ve třech řadách označují začátek a konec flashbacku
... (náhled do
minulosti)