Čau Hvězdáři!
Tak tě to asi nemine, když jsi to už otevřel, tak si to zase budeš muset přečíst. Ale neboj, dnes trochu veseleji. Začnu: včera jsem byla s O. hrát tenis, to bylo ještě vše v pořádku, pak jsme si za odměnu, že se hodinu honíme pro nic za nic, zašly na pivo, to bylo ještě vše v pořádku, taky jsme si zahrály šipky (že se mi podařila hodit 50-tka, to byl zázrak a u O. normál), nějaké to pivko do nás vklouzlo ani nevím jak a kolik a ještě jsem byla schopna odvést M. domů a jít si s ním zahrát fotbal, to ještě vše bylo v pořádku, teprve pak doma jsem dostala parádní nápad. Zdálo se mi, že chodím učesaná moc usedle jak nějaká čtyřícítka, tak jsem se zavřela v koupelně a trochu upravila svou vlasovou pokrývku hlavy. Myslela jsem, že to stihnu než přijde O. a třeba nic nepozná, ale chyba. Těch vlasů tam bylo kupodivu hodně, tak mě O. načapala u umyvadla plného mých vlasů. Raději nic neříkala a beze slov odešla, ani mi to nepochválila. Kdybys mě viděl, tak by ses ji ani nedivil. Bohužel ale moje slabší já to nevydrželo a šla jsem se dnes objednat ke kadeřnici, co tam ale bude stříhat nevím, nejlepší bude vzít na ten zbytek vlasů mašinu a zarovnat to jak trávník. Teď můžeš přemýšlet, jestli to byl apríl nebo se to opravdu všechno stalo.
Dnes se ale potí O. u fotografa. Mají dnes focení na tablo, tak jsem jí natáčela vlasy, nevím proč je taky nechtěla ode mě ostříhat.
Máš na těch svojich stránkách moc pěkné fotky. Byla jsem ale upozorněna, že to tě fotila O.. Dobrá spolupráce. PŘIJEĎ! Taky tě ostříhám. Jenže ty ještě nemáš ani tetování. Já teď vypadám jak pankáč. Představ si ale, jak mě to tetování opuchlo, měla jsem to celé červené a horké. Tak jsem si tam zašla, takový milý mladík nám to dělal. Nechal mě, ať si pohladím jeho domácí mazlíčky. Ten už zmíněný mladík mi na to střík kouzelnou vodičku a už to mám v pořádku, jen mi to bude muset znovu přejet. Měla jsem tak hluboké stroupky, že se mi to vylouplo i s tou obarvenou kůží. Fůj, měla bych toho už nechat, že? v sobotu jsme byly na bruslích a když jsme jely kolem hvězdárny, tak tam někdo dělal asi jarní úklid. Ty jsi to určitě nebyl. Ani O. ho nepoznala. Škoda, že tu nejsi, s tebou je sranda. Ani O. už mi hlídat nemusíš. To teď zvládne M., jen mu ještě tak roz umět. Už mi chodí hlásit, s kým se O. baví, kdo za ní přišel, kde byla apod. dobrá informační kancelář, jen ten projev budeme muset vylepšit.
No, přemýšlím, jestli už mám končit a jít taky něco dělat nebo to uložit a třeba za měsíc pokračovat nebo konec, tisk a sbohem. Tak co? mám si hodit kostkou? Tož poraď! Říká se, že dlouhé vlasy, krátký rozum, tak jsem myslela, že to platí i naopak, ale asi ne. Mě to nemyslí vůbec. Jéžiši, a to jsem ti ani nenapsala, jak jsem si na ples chtěla ty moje ještě normální kadeře nabarvit. O. mi řekla, ať si to dám na ohnivo, tak jsme vybraly barvu a doma hned experimentovaly. Měla jsem to jak koulelo se červené jablíčko, tak jsme to přebarvily a bylo to jak jeden skřítek z televizního seriálu. Tak mi H. zašla do Kaufu a koupila zesvětlovač. Vůbec nezabral. Celou noc jsme přemýšlela, jak půjdu na ples, jestli si uvážu pirátský šátek nebo oholím na kluzko. No ráno moudřejší (nevím, kdo to vymyslel). Ráno jsem opět aplikovala odbarvovač, opět nic (že jsem tam zapomněla dát jednu složku jsem nikomu nepřiznala). Tak H. opět upalovala do Kaufu na další zesvětlovač. ZABRAL. Teď jsem byla jak kuřátko. To jsem si už musela jít do Kaufu sama. Donesla jsem si pěknou barvu – saharský písek. Nevím, jaký je písek na Sahaře, ale asi zlatej. Měla jsem na hlavě záři jako sluncem zalité zlaté rouno. Opět klobouk na hlavu a hůrá do Kaufu (samozřejmě já sama, nikdo mi tam už nechtěl jít). Znovu jsme si vybrala parádní barvu – přírodní blond. Škoda,že jsi mě neviděl, ale přírodní blond to nebyl, teda já mám o takové barvě trochu jiné představy. Pak H. vyhrabala nějakou svoji starou barvu – tmavě hnědá. Tak poslední pokus. Dala jsem to opět na hlavu. Nemusím ti ani psát, jak mě už ty vlasy a kůže na hlavě bolely. To stačilo trochu fouknout a já řvala bolestí. No ale na ples jsem chtěla jít, tak jdem na věc. Barvu jsme daly a za dvě minuty jsem ji hned chtěla dolů, začlo to nějak moc tmavnout. No tmavá hnědá se projevila. Byly tam sice nějaké fleky, a bylo to přijatelné. To se uskutečnilo ve čtvrt na pět. Teď už jen stačilo nestavět se do průvanu (že mě někdo bude hladit po vlasech nepřipadalo v úvahu), domalovat obličej na xicht, natáhnout róbu a mohla jsem mezi lidi. Stejně ten ples nestál za to. Nic moc. Bylo vůbec štěstí, že mi ty vlasy neslezly, já bych už utekla. Jen mi týden padaly kusy kůže z hlavy. To byl přirozený peeling. Neboj, v hlavě díry nemám, ale třeba mi tam někdo nalil rozum. Bylo by načase. Jak můžu vyvádět takové blbosti. Já vím, že je to blbost, ale vždycky až potom. Tak y se ti to stává? Asi ne, že. no jo, všichni nemůžeme mít všechno. Já nemám rozum a vlasy. Ty nemáš tetování. Tak jsme vyrovnaní.
Raději už dost, nebo se ještě vzpomenu na něco rozumného a celý dopis zkazím. Tak se opatruj, ale rozumně po česku. Jak dlouho budu mít to těsto na bramboráky schované v mražáku, už se na něm objevují malé barevné puntíky. To budou pěkné bramboráky – puntíkované. Neboj, jinak jim nic nebude. Ale raději už přijeď, nebo budou celé zelené. ČAU ČAU ČAU!!!!!!!! Nevolej mi. Ukradli mi mobila a když na mě budeš volat z okna, mám obavu, že tě neuslyším.
Zdraví pí. O. |