ROZLIČNÉ DOVEDNOSTI A MISTR JAN
Ostrovanem sám v osídleném oppidu,
ve středu tokajských siločar u zastrčeného
kavárenského stolku
črtám čipy minulého tisíciletí,
jsem trochu nahranej a kdybych byl žena,
měl bych místo rodidel už řešeto a nebo
knihu vzpomínek a místo kapesníku uslzenou žmolku…
A zatím, nedaleko odtud, v oparu duhy, v opatu smogu,
jak v podzápatří Babylónské věže ční k nebi létavci pokálený Mistr
Hus, stojí tam na rád by se zeptal, proč o něm říkají,
že byl dobrým rétorem, jak přišli na to, že co se týče
žen a slova, měl dobrý vkus. Kdo ho vlastně kdy slyšel? A zatím,
pod jeho nohama vetkávají do orosených šedavých
kočičích hlav nějací lidé vrchní stan, polévka se platí,
pivo ne, jsme přeci v Čechách, na to dav slyší, na to se pohne,
je s nimi jedna jediná žena, vypadá jako muž, všichni jsou na ulici, je poledne
ženomuž hledí vrtivě kolem a nad průčelí plachtoví připichuje nápis:
„Soft skills, aneb kdož mluvíš, nezůstávej sám“
Obchodníci s komunikačními dovednostmi
zvou zástupce zvídavého lidu dál, popíjejí grog a hovoří o tom jak
je zapotřebí umět hovořit lépe a jinak
a ještě lépe a s každým vždy odlišně a nebo úplně jinak
a jak tak rétoří o měkkých dovednostech, tak pozvolna počínají měknout.
Stanoví je doposud plné, ale z okolních uliček už pozvolna
paprskovitě vycházejí ti, co ovládají jiné, totiž tvrdé dovednosti…
Čekají na krásné ženy, aby jim to konečně vysvětlili…Čarují slovy, ale jen
úvodem, pak napichují a berou na kolotoč či na koníčka. Mistr Jan pootáčí ztěžklou hlavu
do dálky. Pak neví kam má vlastně hledět, ale ovládne se, přec se nebude točit jako čamburína.
„Ať žije soft, ať žije hard!“ ozývá se náměstím…
Jan přivírá oči a nechápe,
vždyť slovo bylo platidlem,
bylo jako sadu květ
a dnes jak motýl,
ráno letí tam
a večer povívá zas lehce zpět…
|