Prostoduché básně
Rozemleté duše – bol v poznání
Co to změní
Vhled maloměšťáka ze závorek do útrob tvrdého světa
Slova polykaná v ústech
…a ňáký ty dovětky
Konjec básně v čechoch
„ Pět písní, co a co, proč si problémy dělat, když už jich mám nad hlavu.
Čemu já říkám problém, ostatní nepochopí. Tudíž jsem nepochopen.
Jenže dneska dopoledne vzniklo cosi nad můj rámec.
Prý je to tím, že včera byl úplněk. Takže jsem to zaspal, jako ostatně
všechno v mém životě zaspávam. A taky abyste věděli, před všim zavírám
oči a uši, ty jakbysmet. To už ale trochu přeháním - vodu do holínek
nabírám, když na ledové kře se potápím. Já vím od tématu k tématu, myšlenky
ztřeštěné - kladivem narovnat. V dětství však po jediné ráně, já do kolen
klátim se. Věci pak nahodilé v paměti mi tropí hlouposti. I tak moc důvěřile
věřím lidem, když žádám o práci. A tak vzniká toto psaní v ústraní, poté co práci
nezvládám. Stěžuju si na psychiku, skoro omdlívám. Je to těžké s psychařem,
o to víc když si myslí, že má naráz problémy s pamětí i srdcem. Srdce už rytmus
ztrácí, hlavně že nekrvácí, horší je to s tou pamětí. Fakt si nic nepamatuji,
a když vyprávím o dětství tak fabuluji, mlžím, já vymýšlím si. Raději už
zanechám řečí hypochondra, člověka před smrtí. Co bude dál nevím,
proto sedím a tvořím v ústech hloupá souvětí. Tak zdravím všechny dobré lidi, mějme se rádi při práci!“
|