|
|
 |
Noční ztichlé město Autor: Francois () - publikováno 14.5.2000 (23:24:37), v časopise 18.5.2000
|
|  |
Byl večer.Ztichlá letní noc.Stál jsem u otevřeného okna svého bytu, kouřil a pozoroval ztichlé město.Tmou prosvěcovalo tisíce světel z rozsvícených domácností.Co světlo, to žárovka.Co žárovka, to vypínač, co někdo rozsvítí a zhasne.Co vypínač, to alespoň jeden člověk.
Natáhl jsem z cigarety a sledoval tu fantastickou souhru jednotlivých životů.Kolik nás tu, proboha, jen žije !
Bydlíme ve své "jeskyni", kterou tak zvučně nazýváme domovem.Ráno vstaneme, dáme si snídani a vystřelíme do víru tohoto města.Ranní tlačenice v tramvaji, přečíst noviny, kafe.Někdo do školy, někdo do práce.
"Ahoj, jak se máš?" Zazní formální otázka, když potkáš svého známého.
"Díky, dobrý a co ty?"
"Jo, jde to." Formální odpověď.
Něco vyřídit, něco udělat, odevzdat práci, nakoupit, někdo vyzvedne děti ve školce a rychle domů, do jeskyně.
Je večer.Vykoupat, lehnout a spát.Konec dne jednoho průměrného života.
Ráno vstaneme, snídaně a znovu...
Z hluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a zaměřil svůj zrak na jeden z velmi vzdálených domů.Byl to věžák.Jeden, dva, tři.....deset světel.Deset snídaní, deset životů.Žijeme v jednom městě a přitom se navzájem neznáme.Neznáme ani svého souseda.Když se potkají dva životy, dva životní příběhy, obvykle to začíná větou :
"Ahoj, jak se máš?"
Cynicky jsem se usmál své myšlence.Těch det světel byl jeden dům a těch domů jsou tisíce...
Típl jsem cigaretu a zavřel okno.Musím si jít lehnout, protože zítra brzo vstávám....
|
|
|