Seděla jsem na balkóně, kouřila asi desátou cigaretu a sledovala, jak mi mezi prsty protéká a mizí čas. To byla první jiná myšlenka za dobrou hodinu, co jsem tam seděla, mrzla a myslela na ni. Proč to skončilo, kde jsem udělala chybu. „Tak znovu, hezky od začátku. Někde být musela,“ říkala jsem si stále dokola a přesvědčovala sama sebe, že budu dobrá jako hrobník a  do té správné hloubky se prokopu.

Začalo to nudou, která se na mě lepila několik měsíců. Večer za večerem. Měla jsem pocit, že je všude. Ve vztahu s mým přítelem, v mém okolí mluvícím stále o tom samém. Prostě ve stylu života, jaký mě tehdy obklopoval. Sedla jsem si k počítači a začala brouzdat na internetu, když jsem narazila na chat. Najela jsem do kategorie určené pro ženy na ženy. Vedla jsem tam dialogy se spoustou žen a stále častěji. Myslela jsem si, že jediným důvodem mých stále frekventovanějších návštěv této místnosti na chatu byla jen zvědavost. Touha poznat něco jiného. Po několika měsících hovorů plných humoru i ponurých témat jsem narazila na jednu ženu, která byla snad první ze stejného města jako já. Přišla mi strašně zajímavá. Ani nevím, jestli to bylo tím, že byla lesba, kterých jsem v té době moc neznala, nebo měla zajímavou povahu. Neustále mě zvala do hospody a já se tomu neustále vyhýbala. Jednou pozdě večer, když jsme opět trávily dlouhé chvíle na chatu, mi napsala, že má přítelkyni. To pro mě byl tehdy podnět k tomu, přijmout její výzvu a zajít třeba na pivo. Jako by se ze mě svalil strach z toho, že na mě nečekaně skočí. Ani nevím, jak jsem na to přišla. Já jsem měla tehdy přítele, u kterého jsem byla zcela přesvědčena, že mu budu vždy věrná. Ale je nevěra pravou nevěrou, když je to s holkou? Hodně mi to vrtalo hlavou, než si to můj mozek vysvětlil po svém: není. Tyto úvahy jsem začala mít ve chvíli, kdy jsem ji poznala. Nádherné hnědé vlasy, oči, úsměv. Nemohla jsem se na ni vynadívat. Někomu by mohla připadat obyčejná, pro mě rozhodně nebyla...