|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
II.
že umřeš je přirozenej jev-
něco jako noc a den
chápeš ne?
ohobluješ kostmi to
třešňové dřevo,
které původně mělo být kytarou,
nicméně pod zemí neslyšíš,
prostě ně.
zfáráš a nevidíš ten kostel a
kolem tebe dvacet kněžích
a pár posledních metrů jako
verba finita.
I.
Tři hnusné ženské u tabule
další dvě přede mnou
rozebíraj
poruchy řeči
která mě dochází
jsem asi poruchovej
a mluvím
mrtvým jazykem
venku červený kostel krví krista
dopadá na zsinalé stěny
a stínem na nich moje bysta
jsem básník
a nesmělej a obdivuju
ten kostel
a mluvím mrtvým jazykem-
básní.
|
|
|