kávovou lžičkou míchají nám osudy

na kolenou houpou duši zběsilými tempy

a my proti proudu snažíme se dýchat

v plicích chomáčky strachu

zjišťujeme odkud vítr vane

a proč na botách prošlapaných nikdy bahno nezasychá

chodidla jako plátno z /auto/biografu máme

a v hlavě oranžová bliká

semafor

na cedulce „mimo provoz“

před spaním přejeme si umět nalinkovat vesmír

a přece lépe se nám vstává

když víme, že jsme bez pravítek