Díry

Sedim u dřevěnýho stolu,

dírama mezi prkny,

dírama, kudy všechno propadává,

koukám dolů, dolů a dolů.

Vidim svoje nohy,

svoje velký dlouhý nohy,

a vidim něco, co vás praští do očí,

vidim dlaždice kamenný,

nehezký,

nebroušený,

a mezi nima díry.

Díry, kde hmyz přespává,

díry, který tlačej do nohou,

díry plný špíny.

A když na ně pohlédnu,

na někoho si vzpomenu,

na svou hlavu prázdnou,

vlastně plnou špíny,

přeplněnou bordelem,

ale nechci žádnou jinou,

chci tuhle!