Bez názvu
Kopytem dře vrchní část baru
do poslední třísky
hřebík se zarývá do dnešního dne
pomalu plynou minuty
slyšet je jen zpěv červotočů
bez domu
sami na vzduchu
ztrácí jas v očních důlcích
všechny iluze mi vzal automat...
Rybí trh
Již z dálky
silný pach osahává celou ulici
táhne se ke kanálům
chlad z rozdrceného ledu
křehké konečky prstů
krevety se vystavují
růžové to modelky na molu
žádný stud
zábrany
čirá nerozvážnost
úhoři se zapálenými doutníky
temně mhouří kukadla
kolem
lopotí se pstruzi
páni v cylindrech
povýšení nad všemi
přes šum klevetících sardinek
není vidět na krok
pak se nedivme
že stojíme v bahně...
Bez názvu
Hlavou se mi honí
stádo splašených bílých žab
kdo ví ať odpoví
otázky shání práci na úřadech
po boulevardech vykračuje
spící malý princ
náměsíční vycházejí vstříc
po střechách domů
po domě střech
pž k úpatí rozvodů
dvou strmých pohádaných stožárů
krkolomná ulička se lekla
projíždějící tramvaje
utekla
přenechala místo širokým spárům silnic
ruské kolo udává směr
lidí po sobě na hlavách
po rukou
k pouličním lampám
přechází po červené zebře...
|