|
|
|
Lesk a bída muzikálů v Praze Autor: Roman (Občasný) - publikováno 30.10.1999 (11:23:19), v časopise 30.10.1999
|
| |
Lesk a bída muzikálů v Praze
Lesk a bída muzikálů v Praze
Po roce 1989 začal u nás obrovský rozmach muzikálu, ne však již výhradně jako produkce repertoárové, ale většinou uváděné seriálově a hlavně komerčně. Jeho centrem je u nás Praha. Při malé rekapitulaci posledních deseti let je poměrně zřetelné dělítko mezi třemi skupinami: 1. muzikál jako repertoárový titul, 2. muzikál uváděný převážně seriálově à la české poměry a 3. seriálově uváděný muzikál à la světové poměry. Do té první skupiny by se daly zařadit produkce Hudebního divadla v Karlíně či některé inscenace v ABC, do té druhé mimo jiné Jeptišky, Pěna dní, Krysař, Kráska a Zvíře a konečně do té třetí zahraniční muzikály Bídníci, Jesus Christ Superstar, Evita, Vlasy a dvě české novinky Dracula a Rusalka muzikál. Pro sledování fenoménu muzikál je zajímavý především posledně zmíněný druh.
S muzikálem začaly do našeho divadelnictví v posledních letech pronikat symptomy dlouho neznámé, typické pro divadelní komerci: obsazují se největší hvězdy české populární hudby, pořádají se velké konkurzy, zváni jsou inscenátoři zvučných jmen, vznikají nové (často netradiční) divadelní stánky, produkce provázejí nebývale agresivní a megalomanské kampaně, často záměrně zavádějící. U Draculy bylo např. potenciálnímu divákovi doporučováno, aby přišel co nejdříve, protože se muzikál bude uvádět jen č tvrt roku. Samozřejmě se dožil několika let. Kampaň Evity se zase tváří seriózně, když cituje z recenzí renomovaných deníků a odborných časopisů. Proč se zabývat faktem, že jde o citace vytržené z kontextu, přirozeně ty nejpozitivnější? Zcela originální kampaň prožil muzikál Rusalka. O jeho propagaci se postaral dobře živený “skandál” na téma “parazitování na krásné české opeře”. Jmenovatel většiny muzikálů (a všech muzikálů kategorie 3) je společný: peníze. Do inscenací se vrážejí astronomické sumy, dobře se zaopatří inscenátoři, producenti, muzikálové hvězdy, škodný však nezůstane ani nejposlednější sborista. A jak se to vše financuje? Právě zde se logicky nejlépe uvelebil pan sponzor. A co neuhradí on, dofinancuje divák. Proto dosahují ceny vstupenek částek několika set korun, což je srovnatelné s mnoha vskutku ojedinělými projekty zahraničních umělců v Praze, jakými byla např. hostování pop-skupin Rolling Stones, Pink Floyd, pop-hvězdy Michaela Jacksona, operních hvězd M. Caballé, Plácida Dominga, José Carrerase či baletních hvězd Michaila Baryšnikova nebo Maji Plisecké.
Na první pohled – soudě podle počtu produkcí – se muzikálům kategorie 3 daří velmi dobře. Jenomže ono to zas tak slavné není. Praha sice je miliónovou metropolí, k Brodwayi má však daleko. Český trh má poněkud jinou kapacitu než ten americký, lépe řečeno anglicky mluvící. Nejenže je nedostatek těch, kteří by se chodili na muzikály dívat, ale i těch (přes všemožnou proklamaci hudebnosti českého národa), kteří by v muzikálech účinkovali. Obje vují se sice snahy rozšířit tento trh oběma směry, a to studováním muzikálů vedle české verze také v anglické jazykové mutaci (Dracula), ale i angažováním interpretů ze zahraničí (Bídníci). Muzikáloví producenti však jakoby si tento fakt neuvědomovali. Nasazovali v Praze i více produkcí najednou. A důsledek? Těch opravdu úspěšných muzikálů byla u nás jen hrstka, vlastně plná hlediště měli pouze Bídníci, Ježíš a Dracula, skomírá Evita, jepičí život měly Vlasy a ke svému skonu spěje zřejmě Rusalka muzikál. Řady těch, které vydělaly začínají být trumfovány těmi, které dospěly na pokraj krachu. To však nebrání producentům, aby na sezónu 1999/2000 u nás ohlásili 17 nových muzikálových projektů.
|
|
|