Byl jednou jeden kroužkový zápisník,
bydlel na kancelářském stole ve třináctém poschodí a měl pěknou vyhlídku na město.
Když ho donesli z obchodu,
byl velice zvědavý, co do něho budou psát,
těšil se na zajímavý román nebo aspoň povídku,
jenže to byly samé vzkazy a poznámky
co kdy kde a kdo a kam a komu a u koho…
Popsaných stránek přibývalo
a občas z něho některou vytrhli tak nešetrně,
že jí kus zůstal na kroužku.
Náš blok byl čím dál mrzutější,
měl pocit, že se minul povoláním a uvažoval dokonce o tom,
že raději spadne do odpadkového koše.
Jednou ale jeho člověk vběhl do kanceláře,
vrhl se k němu,
listoval tak rychle, že mu kroužky ani nestačily,
a najednou vykřikl :
„Tady je to! Vždyť jsem si to myslel! Ještě že tě, bločku, mám!“
A v té chvíli blok pochopil, co je jeho úkolem na psacím stole
|