Byl takhle jednou rozbíf doma a nudil se. Inu řekl si tedy, že se půjde podívat do města co je nového a třeba si zajde i do kina nebo na disko. Oblékl si oblek tolik tipický pro muže v Tatarsku a na cestu si dal do tašky hranolky. Byl to Tatarský rozbíf s hranolkami. Nu a vydal se na cestu. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a rozbífovi se líbilo na světě. Byl rád, že si vyšel a nezůstal sedět doma jako pecka. Když pak byl už nejmíň v polovině cesty do města, potkal uprostřed lesa pod smrkem, který má 212 větví, vegetariánskou lišku Barboru.

  "Jsem děsně hladová vegetariánská liška Barbora" povídá ta liška rozbífovi.

  "Ahoj Barboro" odpověděl jí rozbíf, protože byl dobře vychovaný. A nejen to. Byl také doře propečený a šťavnatý a toho si liška Barbora hnedka všimla. "Hmmm!!!" Nasála vegetariánka Barbora tu vůni rozbífu "teda povím ti rozbífe, já nebýt vegetariánka, nevim, nevim, jestli bych tě nesnědla."

  Rozbíf hrozně polknul a na tváři se mu objevil jasně nucený úsměv.

  "No, ehm, tak to vidíš liško. --- Já - jdu teď - do - města. Ehe. Možná zajdu - i do kina - tak už radši běžim, abych ještě nepřišel o začátek."

  Otočil se a chtěl se dát na odchod, ale liška, ta podvraťačka prolhaná, i když byla vegetariánka, stejně se neudržela a do rozbífa kousla. A ještě k tomu tak srabácky, zezadu.

  "Ty liško debilní, tos mě teda neštvala, počkej ty mrcho !!!" a rozbíf se rozběhl zpět k domovu. Zburcoval tam všechny kámoše rozbífi a udělali poradu. Zachvíli měli plán a vydali se na cestu ke smrku s 212-ti větvemi. Liška tam nebyla, ale to jen rozbífům hrálo do noty. Všichni a že jich bylo, vylezli na ten smrk, každý se posadil na jednu větev a čekali. Liška se objevila zanedlouho. Byla se evidentně napít vody u potoka. A jen co se posadila pod smrk, ten ukousnutý rozbíf hvízdnul a všichni se naráz odrazili a hups dolů na lišku.

  ----- A tak prosím chvilku ticha, na počest vegetariánské lišky Barbory, která tam, pod smrkem s dvěstědvanácti větvemi pošla, umlácena deštěm rozbífů.

  Nic méně rozbíf se do města nedostal a v kině ani na diskotéce nebyl. A to je z toho to nejsmutnější.