Den jako stvořený pro lásku

Anna strčila poslední dva půlmesíčky mandarinky do pusy a rozžvýkala je. Nedbale si olízla prsty, opláchla ruce pod studenou vodou a ze zvyku si stoupla na váhu. Popadla kabelku, v předsíni se ještě trochu upravila před zrcadlem a pak s vrznutím dveří vyšla na rozpálenou silnici. Na obzoru se svou cestou ubírala temná mračna, která se snášela na vrcholky oranžových skal. Vzduch se třpytil horkem, kvůli dusnu nebylo možné dobře dýchat. Anna prošla kolem několika cihlových domků, než dorazila na poštu. Zapnula větrák, vyhrnula roletu a pustila počítač. Před okýnkem nikdo nečekal. Uvelebila se za přepážkou a vytáhla ženský časopis, který si půjčila, a s trpkou zvědavostí prolistovala pár stránek. Pak neodolala, přihlásila se na e-mail, ale odpověď od Belba ještě nepřišla. I když bylo více než jasné, že ještě nemohl odpovědět, přesto pocítila drobné zklamání a s nechutí opět začala listovat časopisem. Dlouhou chvíli prořezávalo hučení větráku.  

       Za oknem se zablesklo, Anna slyšela, jak se o zem tříští padající voda. Okno se potáhlo čirým povlakem, vypadalo jako tekuté zrcadlo, přes které nebylo pořádně vidět. Anna vyřídila pár posledních položek, podala zákaznici ústřižky a rozloučila se s ní. Sotva dveře zaklaply, vřítil se dovnitř kluk s holkou. Byli celí udýchaní a crčela z nich voda. Šaty se jim lepily k tělu a dívce se po obličeji roztekly oční stíny. Spustila hned proud nadávek a vyčetla Thomasovi, tak toho kluka, který byl o poznání mladší, oslovila, jakej idiotskej nápad to dostal. Thomas sklopil oči, zřejmě se i styděl vidět ji v mokrých šatech, které zprůsvitněly, a něco zamumlal. Pak si všimli Anny, jak je zvídavě pozoruje. Dívka afektovaně pozdravila: Breej! Thomas Anně rozpačitě pokynul a přemýšlel, zda se zeptat, jestli tu mohou zůstat, než se to venku přežene. Dívka ho však předběhla, přilepila se k němu a spiklenecky mu do ucha zašeptala: Podívej, jak na nás kouká! Poté nad celou situací znechuceně protáhla obličej. Anna sklopila oči do stránek časopisu, aby potlačila rozčarování, které se jí vehnalo do tváří, když se dívka ozvala podruhé: Slečnó - a nevadí vám, dyž tu chvíli počkámé? Anna k ní vzhlédla, s kamennou tváří a sotva znatelně přikývla na souhlas. Vyhodit je nemůže. Dívka se pokusila o malý úsměv a pak žďouchla Thomase do žeber. Thomas se nedal a šťouchanec jí vrátil. Chvíli se tak oždibovali. Thomas se s ní pral zcela žensky, jako by si dával pozor, aby se vyhnul těm partiím, které pro něho zůstávaly nedotknutelné, ale jejichž tělesnému významu již rozuměl. Pak ho dívka plácla přes zadek a vykřikla: Máš babu! Thomas ji chytil za zápěstí, chvíli tak házeli ve vzduchu rukama, než ji celou svou vahou povalil na židli, která stála u stěny. Anně se před očima zablesklo a náhle se ocitli ve tmě. Dívka vyjekla, kdesi poblíž mohutně zaburácel hrom. Anna slyšela v tichu šumícím deštěm dívčino chichotání a Thomasovo snaživé oddychování. Nápadně vrzla kancelářským křeslem a odešla k zadnímu vchodu nahodit pojistky. Když se vrátila, našla dvojici, jak pod náporem světla otráveně mhouří oči. Thomas, zdálo se jí, měl teď nad dívkou navrch: držel jí pevně ruce v klíně a odevzdaně se jí opřel hlavou o rameno. Anna znovu zapnula počítač a vzala do rukou další časopis. Jako když utne, na střeše přestaly bubnovat kapky a po okně stékaly poslední potůčky, které po sobě zanechávaly orosené brázdy. Znovu se rozednívalo. Dívka ze sebe odstrčila Thomase, chytla ho za ruku a táhla ven. Ještě jednou si Annu letmo prohlídla a utrousila: Tak naschlé, slečnó! V dovírajících dveřích pak prohodila směrem k Thomasovi: Ta je, co?  Máma řiká, že v jejím věku nemít mužskýho, že je to holý neštěstí…

       Venku dohasínalo slunce, a kdyby se ve vzduchu nerozptýlila vůně ozónu, nikdo by nepoznal, že se nad krajinou přehnala bouřka. Cesty byly na prach suché, horko však o poznání mírnější. Anna se pomalým krokem loudala k nedalekému jezeru. Opatrně sestoupila z prudkého svahu a vydala se po břehu, na jehož druhé straně vykuřovala mládež cigarety zabavené rodičům, část byla ve vodě, někdo ladil kytaru a jiný se opíral o moped zaparkovaný hned u jezera, kýval do rozhovoru hlavou a celou situaci sledoval. Podél srázu, po němž Anna sešla, se táhl pás vlčích máků. Sehnula se nad nimi a prsty přejela po jejich hladkém okvětí. Potom se znovu dala do chůze, až za rohem uslyšela vřískajícího caparta. Anna vyšla zpoza oblouku zátoky a na otevřeném prostranství uviděla svou sestru, jak s malým Tomem opékají vuřty. Tom mával ve vzduchu čmoudícím klackem, cenil úsměv na celé kolo a nedbal máminých příkazů, aby klacek okamžitě položil. Když uviděl Annu, rozběhl se k ní, aby ji uvítal a klackem jako šavličkou sekal kolem sebe. Párkrát ji cvalem obkroužil, pak se jí zavěsil za ruku a dovedl ji k ohni. Teta Aňa, teta Aňa přišla, oznamoval důležitě. Sestra udělala Anně na dece místo, aby mohly probrat všechny ty důkladně známé věci týkající se života.

Úplně se setmělo. Žluté oko měsíce se zrcadlilo v jezeře, jehož hladina se hypnoticky sunula ke břehu. Mládež z druhé strany už odjela, bylo slyšet jen křupání písku pod nohama a praskání plápolajícího ohně. Sestra dolila Anně víno a předala jí malý dárek. Anna ze zabalené krabičky opatrně vyndala pozlacenou sponu. Děkovně se na sestru usmála a sepnula si s ní vlasy, pak se pomalu svlékla a vstoupila do vody. Plavala doprostřed jezera, ale kotouč měsíce se jí s každým tempem vzdaloval. Napadlo ji, že je to jako obraz jejího e-mailového vztahu s Belbem. Bylo toho zde tolik, co jí její osamělou situaci připomínalo.

Když oheň dohořel, sestra s Annou sbalily věci a odnesly je do nedaleko zaparkovaného Forda. Cestou domů Tom spal v Annině náručí, ona sama hleděla okýnkem k obzoru, kde se špičky hor zakusovaly do nebe plného hvězd. Pak se sestra do ticha zeptala, jestli ji něco v těch časopisech, kterými dneska v práci listovala, něco zaujalo – nějaká rada, nebo nápad –, ale Anna k jejímu očekávání odpověděla, že jí za ně děkuje, ale že ani moc ne. Dál se pak dívala do dálky nad obzor, na konejšivé nebe plné hvězd, které tam stálo tak nehybně jako dny prožité pod oblohou obehnanou trsy oranžových skal.