výběr z textů zkrveživa, vyžvejkanýho_šrouba, no-nexta, znělce a všech těch dalších, kterými jsem trpěl.

nově seřazeno.

NÁZNAKY

ohněm

skalám je zima,
když hoří.

těším se,
po bouři vytknu hromy z blesků,
narovnám je (protože zatáčky neslyším)
a shrnu do příště

včera zaklesla se,
přetrhala barvy
a zprůhledněla.
asi přijde podzim.

a příště zasáhnu skály ohněm.

 

 

 

podobzory

podobzory jsme si.

klesám před pannou do dna.
zase si sepnula tvary
mezi obrysy
a zvýrazněla.

zúžila obzor.

ne,
sestoupila.

 

 

 

 

protisměry

 

pršelo a byla zima,
že klátila listy.
v černých nitkách se ztrácela
mezi kroky
a za každým ledová stopa,

odlehčení.
--

po kůži se rozlila tence,
nejistě střídala stopy a zněla

- chlupy praskaly,
lámaly se -

nehty zrcadlila.

sebral prsty,
- zaklesli se

a zima podzimněla.

 

 

 

 

jablečná je

 

snad vyndáš z ošatky jablko
na dotek zralé
a otřeš onošeným šátkem.
--

vím, je nesmělá,
skořepy jader prosakují z tváří,
klíčí.
pohledy končí za stopkou
a dál je neunese, vím,
je ve slupce vazká pylem
a pod ní rozechvělá. vím.

a že jazyku je tečná v pórech,
přimykavá a sečná chuť
že odzbrojuje, vím.

je nesmělá.

 

 

 

 

jsme si příční. odléháme.

 

z opratí vysmeklí koně
spásají stopy,
sléhají se
a táhnou zlámané žíně travou.

my,
mezi kopyty tváře,
z podkov oprátky,
my se odmítáme.

na příčných cestách
odléháme.

 

 

 

 

zatmívání

dnes
havrani sesedají z lamp
na dlaně. světlo vadne:
krevnatíme.
je zešeřeno v prstech.
těžknou a víno se sráží.
neurčitě kamenní jsme.

sklo ví. je zima. korá.


včera mi bylo. dnes jen jsem.

 

 

 

 

zima

na hraně je noc a zvony v kleci
zpívají.
zníš jablkem pod ohryzkem,
lámeš kolena
v mandlích.

jen sníh mi chybí.
jenom ten sníh.

 

 

 

 

zimomření

 

jsou paprsky příčné. tvářející.
lem tvarů z očnic prostupuje. seč.
z ran řezavě bílá tvář je lící.
nehet led trhá. odštěpuje. leč:

oheň bijce pohlcuje. a krev taje.
prýští.

dnes břehy srostou. voda skane.

 

 

 

 

z oprátky zimním

 

v oprátce z prstů jsem. spím.
prší. a v okně dlaně. prší z dlaní.
stín. a v prstech tvář. a za ní -
spím.
--

je tvář, kdo vystupuje,
zní v očích daleko,
daleko přes peřeje.
jako list.

jsem řeka, trhám stíny.
matním. a vrány na jabloni
stírají prach.

je zima.
zima dokořán.

 

 

 

 

jsme zimovraní

jsou z vraních per dvě řeky;
koryta v pažích, klín a oblé břehy.
hladina s průsvity – dští.
jen když se protnou, vysychají.
--

v březích jsem led, ty voda,
vrásněná tříšť.
jsme bezbarevní. bezkrví.
jen prorůstáme.

a vrány?
mě hlodají. ty sebe ne.

 

 

 

 

noc poté

je noc. černá.
do polí vtlouká tepny bílých ptáků.
do polí bije bílá krev.
a výpary těžknou. mráz. ozvěnou spletené jsou.
v rozparcích zlomené listy, výkřiky
krá rá á
protichají a vozy,
vozy s prorezlými oji táhnou.

ráno.
ráno je noc natřená na bílo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nevyschnou.