egil (Stálý,Redaktor) - 23.8.2007 > Celé je to takové polámané, a přesto - skoro v každém vašem textu (a ani tento není výjimkou) je skrytá nějaká vnitřní eufonie...
Nicméně ve chvíli, kdy text začne směřovat k harmonii, přijde něco (slabika navíc, nějaká dislokace) a hrozící harmonii zruší.
Ale podstatné je, že to celé drží. Hranice mezi obrazy jsou ostré, nahrubo profilované, ale zapadají.
____
Druhá strofa (rudé pelargonie, písek, mísení) mi evokuje krev, smrt – to není nic než věcné konstatování –.
První strofou nadšen.