Potkal jsem sám sebe

pozdravím se

otočím

a dobré nebe k tomu

přihrálo mi tebe

Jen směješ se době

vířící kolem

co dala nám stejně

neřestí více

než kdy kdo z nás sejme

A tak se vracím

bezděky zřejmě

ke kořenům dračím

které si něžně

vyrvala ze mě

Ještě si stačím

posunout jemně

skla nad nosem ptačím

podat ti ruce beznadějné

a šeptnout běž

Já už tu končím!