Právě se vracím z Úřadu. Jak Klement Gottwald ze Hradu. Pan „prezident“ všechny mé požadavky, tak, jak byly předloženy, přijal – a vrátil. Dvě hodiny jsem s tím ztratil. On neměl proč, kam pospíchat. Mě běžel čas - a jemu plat.
Chtěl jsem pas. A musím tam zas. A pak zas. Zas... úřad. Vracet se jako dobrej holub. Emil Holub. Cestovatel za pakatel. On prošel svět, já ani sítem jednoho Velkoúřadu.Já pocestuju leda bytem, a jen až přijdu na řadu.
Ve frontě dlouhý jako slovo, nejdelší z dlouhejch - český SLOVO, přemýšlím, jaký že to bylo. A potom se mi rozsvítilo.
NEJNEOBHOSPODAŘOVÁVATELNĚJŠÍMI (30 písmen)
klienty Úřadu jsou ti, kteří si Pokyn překroutí. Vyhlášky – nad slunce jasné, cedule – tak samospásné.
Jenže je ...ještě delší slovo, a to to první přemázne, a bitvu jako Sokolovo na první slovo vyplázne:
NEJNEVYKRYSTALIZOVÁVATELNĚJŠÍMI(31 písmen)
city
jsou ty
bezmocné
- ve frontě stáda...
Znova spřádám
myšlenky z první pomocné
Básníku, co je básníkovo
ať Úřad vidí, kdo tu dlel!
Musí být JEŠTĚ DELŠÍ SLOVO!...
A já to slovo vymyslel!!!
NEJNEINSTITUCIONALIZOVÁVATELNĚJŠÍMI(35 písmen!)
procesy
jsou ty básnické
(ve frontě na pas
trochu trapas
a pro Úřad? - jen komické)
|