Rozložil na stůl čistý ručník a šel pro žehličku. Ještě nikdy nic nežehlil, byla to pro něj premiéra. Připadal si jako nějaká ženská, ale věděl, že od toho má ještě daleko. Scházela mu totiž jedna důležitá věc. Prkno na žehlení. Proto si sestavil provizorní – to spočívalo v položení ručníku na stůl. Na ručník položil bílou zmuchlanou košili. Nevěděl, čím má začít. Rukávy? Límečkem? A neměl by ji radši obrátit naruby? Smí se žehličkou přejíždět po knoflíčkách? Chvíli přemýšlel, pak si řekl, že prostě začne od spodku košile. Zapojil žehličku a čekal. Kdy ale pozná, že už může začít žehlit? Kolik vteřin to trvá? Měl by to vyzkoušet, ale jak? Dotkl se prstem žehličky. Teď už si nepřipadal jako nějaká ženská. Připadal si jako blbá ženská. Rychle strčil prst pod ledovou vodu. Nejraději by vyhodil ten krám i s košilí a ručníkem z okna, věděl však, že to si nemůže v žádném případě dovolit. Když už ho ukazováček tolik nebolel, opět se chopil té potupné práce pro ženský. Přejížděl žehličkou po látce, zleva doprava, zprava doleva, ze shora dolů. Něco však nebylo v pořádku. Košile sice už nebyla tolik zmuchlaná, ale tvořily se na ní podivné rýhy. Prostě nedokázal udělat, aby byla rovná. Nyní už si přiznal, že se chová jako chlap, který žehlí poprvé. Bohužel byl chlap, který žehlil poprvé. Vykašlal se na to. Vypojil žehličku ze zásuvky, ručník hodil k pračce a košili si oblékl.
Oholil si vousy žiletkou, to mu naštěstí narozdíl od ženských prací šlo. Potom si vzal kravatu a mohlo se jít na věc. Vyšel ven a cestou si promýšlel odpovědi na otázky, které by mu mohly být kladeny. V životopisu se snažil působit co nejlépe, trochu si i vymýšlel. Každopádně ho pozvali na pohovor, což je dobré, velmi dobré, pomyslel si a usmál se. Snad se nebudou vyptávat na ty jazyky, o kterých napsal, že je ovládá. Lhal sice jen tak napůl, ale pravda byla, že angličtinu měl naposledy na střední škole. O tom ale nemusí vědět, řekl si, když životopis psal. A španělština? Žena jeho bratra pochází ze Španělska, takže se od ní pár slov naučil. Proč toho nevyužít a nezakomponovat španělštinu do životopisu? Tehdy si pomyslel, že každé maličkosti musí využít. Nezapomněl napsat, že má ambice dotáhnout to daleko. To nebyla tak úplně pravda, vzhledem k tomu, že byl dost pohodlný a práci hledal jen proto, aby mohl dát za několik měsíců výpověď a pobírat tím pádem poté vyšší sociální dávky.
Konečně byl na místě. Pohovor byl krátký, naštěstí se moc nezajímali o jeho jazykové znalosti. Měl dojem, že doopravdy zapůsobil. Přeháněl, ale tak, aby to nebylo příliš poznat. Prostě a jednoduše, určitě to má v kapse. Všiml si totiž v přijímací místnosti ostatních mužů, kteří šli také na pohovor. Neměli kravaty, a dokonce ani košile. Vypadali, že právě vyšli z hospody. V duchu se jim smál. Na konci pohovoru mu oznámili, že se mu další den ozvou.
Opravdu zavolali. Prý se jim na toto místo zdá příliš dobrý. Hledají někoho, kdo nemá tak vysoké cíle jako on, jelikož v této práci se nikam výše bohužel posunout nemůže. Tato práce by nevyhovovala jeho požadavkům, z životopisu bylo zřetelné, že by na tomto postu určitě dlouho nevydržel, jelikož je to na něj moc podprůměrné. Pokud by měli něco lepšího, určitě se mu ozvou.
Nepochopil to. Vyhodil žehličku a košili do popelnice a šel na pivo.
|