* 

PLÁŽE

 

Ach pějte mí tiší poetové,

Pějte svou bolest až do nebe!

Nechte svým žalem rozpustit měsíc

A donuťte plakat ho sladký bolehlav.

…který k nám z třpytných pláží

potichu přijde jak mlžné stíny.

A břehy ty nekonečné,

co potichu svá rozechvělá tajemství

šeptají dlouhým stéblům trávy,

připomínaje bledé svatebčany,

snad přivítají potom ona věčná stvoření,

tak nepochopená, tak nepochopitelná.

Ty, kteří se jistě musí přátelit s anděly.