Déšť

Voda se teplem změní v hebkou páru
ta pohladí po tváři okno chladné
v podobě kapek steče dolů
vypaří se k mrakům spálených sluncem
v podobě deště utopí mou duši
pak vnutí se pod víčka mých očí
změněna v slzy mi svlaží kůži
spadne na zem coby kapky slané
každá kapka stane se perem
pero k peru vytvoří lehká křídla

Roztáhnu ruce a zamávám slunci
to usměje se tak jak jen ty to umíš.
rozletím se tam kde šum křídel ptačích
ruší jen pomalá chůze mraků
zavrtám se do nich a budu spát
nebudu se bát ani sám sebe
budu vědět že nastal čas otočit stránku
zamknout dveře za mnou a umřít
a vzývat déšť ať zabije mou duši
a budu tak strašně klidný a sám.

Pojď dešti, pojď a nezkaz tu chvíli