|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Do krčmy vstoupila dívka......Oči jí v tom šeru svítily jako dva smaragdy a dlouhé vlasy barvy havraních křídel odrážely lesk plamenů. Její elegantní lehký krok a pružná vysoká postava z ní činily opravdovou krásku. Rozhlédla se a nakonec se posadila ke stolu blízko mně. Sledoval jsem její pohyby a po chvilce jsem si všiml nerovností v záhybech jejího dlouhého pláště. Ukrývala pod ním nejspíše zbraň. Voněla něčím nepopsatelným, ale lidské to rozhodně nebylo. Šenkýřka si mé vznešené dámy všimla až ve chvíli, kdy ke stejnému stolu přisedl muž vypadající na obchodníka. Chvíli s nimi rozmlouvala a pak přinesla dva pohárky. Podle sladké vůně pila Vznešená medovinu, zatímco obchodník laciné víno. Vznešená se naklonila a šeptala sametově děsivým hlasem, jako by sama temnota promlouvala. Slovům jsem však nerozuměl. Muž vytáhl malý váček a položil ho před ni až se celý stůl otřásl. Vzala váček a do dlaně si vysypala jeho obsah. Byl v něm jediný zářící rudý kámen. Usmála se a podala na oplátku muži váček ve kterém chrastily mince. Odmítl. Odněkud ze zadních místností se přišourali dva ochmelkové a usedli nedaleko nich. Znejistěla, ale nedala znát nic co by jejímu společníkovi nahrálo. V očích se jí však zlověstně zablýsklo a já bezděky ustoupil o několik kroků zpět. Muž se zjevně také vylekal, ale stejně jako ona nechtěl budit zbytečně pozornost a tak raději ztichl. Začali se šeptem dohadovat, ale ona nehodlala ustoupit, byla pevná ve svém rozhodnutí nezaplatit ani o zlaťák víc, než byla dohodnutá cena. Jejich hlasy sílily až jim v jednu chvíli došlo, že oba opilci je se zájmem pozorují. Když se oba opilci vrátili ke svému rozhovoru, muž vytáhl dýku a bleskově ji přiložil dívce na krk. Tepna která jí pod lehce průsvitnou kůží pulsovala ale zůstala netknuta. Strnul jsem..... Chtěl jsem ji zachránit dřív, než bude pozdě, ale nedokázal jsem se pohnout z místa. Její oči.......... ty oči hořely neskrývanou nenávistí, pohrdáním a ještě něčím. Zkroutila ruce a chytla muže za krk. Donutila ho lehnout na lavici tam ve stínu, kde ještě před chvílí sama seděla. To vše tak rychle, že to ani nebylo možné zaznamenat. Když se přesvědčila, že oba opilci i krčmářka nic neviděli, klekla a muže který nebyl schopen ze sebe vypravit slovo skoro něžně pohladila. Ten smrtící úsměv nezapomenu. Když pootevřela rty, odhalila tím špičáky o maličko delší než ostatní zuby. Sklonila se k jeho krku a dříve než stihl vykřiknout se zaryla do tepny. Sledoval jsem tu neuvěřitelnou podívanou a nevěřil tomu co vidím. Stužka šarlatové barvy, která se skoro směšně vinula k límci jeho kdysi bílé košile, pomalu zasychala. Dívka vstala a jemně ho uložila na stůl jako by spal. Srovnala svůj plášť, zaplatila šenkýřce a něco jí tiše pověděla, ta se zasmála a přikývla. Tajemná dívka vyšla ven a já po několika vteřinách usoudil, že půjdu za ní. Rozběhl jsem se ke dveřím a utíkal jak nejrychleji jsem dovedl. Uprostřed lokálu jsem se zastavil abych nabral dech a pak náhle.............................. ........Šenkýřka naplnila dva džbánky pivem a donesla je těm dvěma otravným a věčně opilým chlapům. Drobné tělíčko pavouka, kterého zašlápla, smetla z dřeváků a dál se tím nezatěžovala....
|
|
|
