|
Pod proudem života, na prahu smrti,
číhá na mne LEST.
Křičí: " Braň se! " Jak bych mohla,
v rytmu vln - se nechám nést...
A duši držím na dlaních...
Kam mě osud dovede... Daleko?
....BEZ PTANÍ....
Slova mizí pod hladinou, vítr chladí rány.
Nes mě tiše, po naději,
v zapomnění brány!
... NEBUDU SE DÍVAT...
Život proudí všemy směry,
končí, když už nestačí,
pluje s Tebou hlubinami,
v kterých těžko vystačí.
...PŘEDÁVÁ TĚ VŮLI...
A když sama, ke dnu padám,
odevzdaná - jisté smrti...
Potkám pravdu, oči sklání,
a v nich nápis, snad mě MRZÍ...
" V oceánu, jež Tě svírá,
není voda, ale SLZY... "
I mé vlastní, nepopírám...
Odsouzená sebou - držím,
v rukou dopis, v kterém stojí :
Z pod řas dary - Beznaději,
nesou Ti, co oněmněli,
když je ŽIVOT vyzýval :
" Vstaň a braň se, lidské dítě,
chystají se pohřbívat... ! "
Jak SILNĚ, umí TICHO znít,
zarývá se do těla...
Snad mě chtělo přesvědčit,
zrodit PLAMEN z popela...
PROMARNĚNÉ ZAVÁHÁNÍ,
nese soumrak do čela,
dlouhá cesta za svítáním,
TICHO střídá OZVĚNA...
Zněly zvony, doznívají...
Kam mě nesou? Z kostela...
Proč ty slzy, moji drazí?
V nich jsem duši ZTRATILA...
PEVNÁ PŮDO pod nohama,
nový život do Tě sází...
Květinami OBJÍMANÁ,
proč Tě v mou tvář, proč Tě hází?
STUDÍŠ, BEREŠ DECH...
Každým krokem - POSTRÁDANÁ,
co jsi dala,
BEREŠ ZPĚT...
Leť , má duše, NESPOUTANNÁ...
Leť daleko, NESPOUTANNĚ...
Až za tenhle ... SVĚT !!!
|
