„Hele, koukej, už je skoro tady!“ zvolal s nadšením v hlase Vašek a kostnatým prstem ukázal do bíle mlhy.

Tomáš chvíli mžoural očima a na jeho tváři byl vidět nechápavý výraz, nakonec se však usmál. „Máš pravdu. Už vidím nohu!“

„Co  nohu – ta by nám byla na nic. Hlavně ať je tady celej...“

„Ahoj, Jirko!“ vykřikl Vašek a šel směrem k přicházející postavě. Ta působila na tomto místě poněkud komicky, jelikož byla normálně zbarvená a ani byste neřekli, že by už měla být mrtvá.

„Vašku? Já mám snad halucinace. Co ty tady děláš? Vždyť…“

„No jen to dořekni,“ nabádal Jirku Vašek a na tváři měl úsměv plný očekávání.

„Vždyť… Přece jsem tě…-“

„Zabil?“ dořekl to za něj kvapně Vašek.

„Přesně tak“ zašeptal Jirka a v obličeji mírně zčervenal. Nyní vypadal ještě komičtěji.

„A to sis myslel, že mě jako už nikdy neuvidíš? Ale no tak! Každopádně vše je odpuštěno. Vítej mezi náma!“ řekl s úsměvem Vašek.

„Mezi náma? Jak to jako myslíš?“

„A kde si myslíš, že jsi? Pokud vím, tak lék na nesmrtelnost ještě nevynalezli.“

„To sem jako mrtvej?“ vykřikl Jirka a tvářil se velice vyděšeně. Vaška to rozesmálo.

„Ne tak úplně, ale dávám tomu pár minut a už se nás nezbavíš.“

„Já tomu nerozumím. Šel jsem si pro pivo do ledničky, najednou se mi zamotala hlava a teď jsem tady.“

„No a kde jinde bys měl bejt? Myslíš, že po smrti nic není? Teda v tvém případě, jak už sem řekl, ti ještě pár minut zbejvá, ale předpokládám, že se nechceš vrátit.“

„To víš, že chci! Ale furt mi neleze do hlavy, že seš tady i ty. Neměl bys bejt někde v pekle? Za to, co si udělal?“

Vašek se opět usmál a začal vysvětlovat: „ No, nevím, jestli tohle je, nebo není peklo. Každopádně na tom nejsi o moc lépe! Vždyť kdo mě sem dostal? Ty! Sice si na to měl právo, přistihl si mě s Jaruškou, ale vražda je přece taky hřích.“

Jirka si pomalu sedl a obličej si přikryl rukama. „Já bych to nikdy neudělal. Ale tehdy mě to strašně rozčílilo! Jarušku sem miloval – co to povídám, furt jí miluju – a když sem tě s ní načapal, tak se mi prostě v hlavě zatmělo a šel jsem pro pistoli, no!“

„Tak vidíš. Oba dva máme za sebou hřích, proto jsme na stejnym místě. Dáš si pivo?“ zeptal se Vašek jako by se nechumelilo.

„Vy tu máte pivo?“

„To si piš, že tu máme pivo.“

„Tak jo, ale pěkně vychlazený, prosim.“

„Jasný,“ odvětil Vašek a na chvíli zmizel. Za pár vteřin se objevil a na Jirku se opět usmál. „Tady máš to pivko,“ řekl. Když se však Jirka pro pivo natahoval, tak ho Vašek uhodil flaškou do hlavy. Jiří se spadnul a začal se propadat hustou mlhou dolů. Za chvíli už nebyl vidět.

„Dobře si to vymyslel, za chvíli jí máš tady,“ řekl Vaškovi Tomáš a rozchechtal se.

„Řeknu ti, nikdy sem si nemyslel, že se dá i v pekle blafovat. Ale dá! Chudák Jirka, ten taky všemu naletí.“

Za pár minut se opět začala v mlze objevovat nějaká postava.

„Jaruško!“ zvolal Vašek a rozeběhl se k ní. Políbil ji na tvář.

„Co to má znamenat?“ zeptala se zmatená Jaruška a rozhlížela se kolem sebe.

„Já ti to vysvětlím, ale teď mi prosim tebe řekni to poslední, na co si pamatuješ. Jsem hrozně zvědavej!“

„No šla jsem mejt nádobí a najednou vidim, jak Jirka leží před ledničkou na zemi. Přiběhla jsem k němu a zjistila, že nedýchá. Trvalo to několik minut a furt nic! Myslela sem si, že je mrtvej! Zavolala jsem sanitku. A najednou – po pár minutách – otevřel oči a mlel něco o flašce piva. Tak strašně jsem se lekla, až jsem upadla. Asi sem z toho šoku omdlela. A pak jsem se ocitla tady!“

„Výborně, všechno tak, jak jsem si představoval. Tak ať si to tam ten Jirka užije. Hlavně že tebe mám tady!“

„Kde tady?“ zeptala se Jaruška Vaška. Nic nechápala.

„No přece v pekle. Dáš si pivo?“

„Dám.“

Za pár vteřin se objevil Vašek i s pivem.

„Vy tu máte pivo?“

„Ptáš se hloupě jako Jirka. Samozřejmě že tu máme pivo.“ Vašek podal Jarušce vychlazenou láhev a přiťukl si s ní. Ticho v bílé prázdnotě prořízlo slabé cinknutí. „Tak na peklo,“ zvolal a oba se napili.