Protikop Svlačec měl před sebou volnou sobotu. Nemusel přemýšlet, co bude dělat, protože jeho osmdesátiletý otec mu slíbil, že ho vezme na výlet automobilem. Vymyslel, že pojedou pobýt na chatu. Naložili koberec, sekačku na trávu, potraviny v látkové tašce a další věci do vozu, pak vyjeli. Do přírody dorazili bez nehody. Protikop vylezl z automobilu a hodlal si trochu podumat o Jiném a jeho vazbě na lidskou psychiku v kontextu tajemné mluvy rostlin a živočichů nedomestikovaných. Nejdříve tedy otevřel okenice, pomohl otci složit věci z vozu a usadil se ve stínu košatého stromu před chatou. Protikopův otec však bez otálení vytáhl z kůlny kosu a jal se kosit vysokou trávu a kopřivy na srázu nad potokem. Protikop lehce s nechutí požádal otce, zda by mu kosu nepůjčil, že taky bude zušlechťovat okolí chaty. Jakmile dokosil a pohrabal trávu vidlemi, protože mu to přišlo jaksi jednodušší než se pidlikat s hráběmi, Protikopův pracovitý otec už měl zapojenou sekačku v síti a proháněl ji po trávníku předpřipraveném kosou na dokonalejší sestřih. Protikop trochu zemdleně požádal otce, zda by mu nepůjčil i sekačku, že si s ní chce taky zajezdit. Když i poslední stéblo bylo zkráceno do patřičných forem, volal zas na Protikopa jeho otec ze střechy, kde vybaven štětkou a pikslou asfaltu natíral gumoasfaltový povrch. Protikop Svlačec měl sice v úmyslu posedět pod stromem a vrátit se k filozofickým úvahám o Jiném, ale nebylo mu to přáno. Musel se přidat k otci a za pomoci druhé štětky též natírat. Když bylo natřeno, doufal Protikop Svlačec, že popije v klidu vlažné kávy a podumá, ale jeho zploditel už na něj halekal z potoka, kde máchal sekerkou jako mladý junák a opravoval dřevěnou lávku přes vodní tok. Skákal při tom z kamene na kámen a dílo se mu dařilo. Protikop tedy taky párkrát bouchnul sekyrou do kůlu, který měl podpírat lávku, ale jeho pohyby nebyly zdaleka tak mrštné jako jeho otce. Jakmile byla lávka opravena a již méně nebezpečná pro přechod z břehu na ten druhý, Protikop se zase oprávněně začal obávat, co za činnost jeho otec vymyslí. Prozřetelně tomu předešel tím, že začal vytahovat sám nábytek z chaty, aby se připravil prostor pro natažení koberce. Stále energie plný otec mu hned přispěchal na pomoc. Den se již nachyloval ku svému konci, vše bylo vypulírováno, sešroubováno, natřeno. Protikopův otec volal na Protikopa, nechť nastoupí do vozu, že zas pojedou do města. Protikop odevzdaně nastoupil, nemohl dnes sice naslouchat Jinému, ukrytému ve stéblech trávy, květech či jehličí pod smrky, chápal však, že chata, kde je vše pígl nýgl, má taky své kouzlo. Poděkoval tedy svému starému pracovitému otci za jeho iniciativu, bez které by se zjevně mnoho nepracovalo, a během jízdy do města na sedadle spolujezdce podřimoval.