Chtěl jsem být ptákem

plachtícím nad Oderskymi vrchy

řekou Dřevnicí  jež sytí

koželužny Svitu

vlčím mákem tančícím mezi pluhy

 žití temné

jak čerň komaxitu

Měl jsem přítele

ve školce a první třídě

jeho dědovi

nacisté setli hlavu

bylo to na sídlišti u továrny

Rudý Říjen

kukuřicí jsme  ke splavu ubíhali

kouřil jsem

 seschlou trávu

A viděl travexové rakety

 vzlétat vzhůru

Sny dětí zabalené v alobalu

a v žáru

 děsil jsem se radiace

a Pershingů co si imperialisté

pořídili místo nemocnic

dobra že je víc

že v nejlepší zemi žiji

tím naplnili moji fantazi

a věříc

bylo srdce mé tak čisté

Pak odjeli jsme do Slezska

a domy byly občas oprýskané

písmena švabach

stopy německa

tábory Hitlerjugent 

starci hold vzdávaje

 Heinlainově straně

tak podivně křičely

 rudé sudety

osadníci, co brali

lidé bez kořenů

vzpomínám na třešně a na květy

v májových průvodech

za lid a Stranu

Měl jsem rád

toho tichého pána

co na Ježníku

štípil ovocné sady

a včely opatroval již z rána

a z ran života

vycházely jeho rady

Teskně mluvil

o zemi zaslíbené

o tom jak v šedesátémosmém

jí okupovaly polské tanky

a já koukal jak ze studánky

zpěvní ptáčci pijí

kdepak se ztratil onen starý pán

často slyším tam jeho hlas

ač sám

hledám

kde pak se stala chyba

že všechna sláva pomíjivá

že víc vzala

než dala

A hořce pláčí

 mezi bodci bodláků

tak blankytně modré

jak oči mé dcery

jak snadno sny

 ovdověly

když vyměnili

zámek

od společných dveří

mé srdce dál věří

v rakety

 uhnětené z alobalu

v květy blatouchů

jež vzlínají se z kalu

v laskavá slova muže

 co už není

v soumrak

po němž přijde rozednění