|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ručička hodin sklouzla mi
po deštivém ciferníku noci
do chvíle nula
Já stál jsem právě nikde
cesta nevedla nikam
a myšlenky nesměle dotýkaly se
drobnými prstíky
jediného nic
tichnoucího k vážnosti
uprostřed mne
Na chvíli bylo mi
jako by vykvetl strom
nebo jako by nad hlavou
rozklenul se portál
i krajina zdála se být metaforou
sebé samé
odsouzena k přízraku
který putuje
to když nad skálou procitla
rozťatá hvězda
Pamatuji se ještě
na sametový dotek jeho rtů
a vířivou vůni jeho vlasů
na fontánu světel v jeho očích
a šelest křídel
jimiž sestupoval ke mě
po kaskádě hvězd
průrvou mezi uplývajícím časem
a hrozícím snem
Anděl
Stál rozkročen
ve svitu luny
opíraje se tíhou svých křídel
o kubické harmonie
na dlážděních filosofů
a očima velikého liturga
předčítal mi vzkaz
že čas ještě nepominul
jen se nachýlil...
Anděl
bez dechu
Anděl
mého soumraku
Anděl
odešlé noci
|
|
|
