Byla to noc s papíráky do spaní, pokaždé když zafoukalo –

holá, holá noc. Taktak jsem se vzbudil

a něco tím zablikalo, zhaslo. Něco mě tam volalo,

zrovna když jsem nemoh usnout – ticho byla věc.

Začalo to vzpomínkou – vzpomínkou, no jistě. Na jakousi klec,

volání do temnice: I vínová muška vnuká,

když je přímo u žárovky, stín. Ale zavři oči

a celé to zaskli (vítr právě ustal). Zase bude ráno.