Slepá knihovnice

tápu v regálech

mezi hluchoněmé

prachem hřbetů víří

jen tvůj dech

narážím na tebe

jako vlnobití

modlíš se za odliv

v měsíčním taktu

na druhou se zřítím

jen mlčíš, sotva živ

přese dno hrnku

tiše se podívám

co brnkají do hlasivek

když povídáš

jako bys byl sám

dám prsty do křivek

tvojí zvukomalby

Ohmatané, rozečtené

v prologu ještě spí

z té druhé stránky

číst z otočené

bez tebe

 nemám s kým.